1 Bríme pustého more. Jako vichrice na poledne se žene, tak prijde z poušte, z zeme hrozné.
2 Videní tvrdé jest mi ukázáno. Nešlechetník nešlechetnost páše, a zhoubce hubí. Pritáhniž Elame, Médský oblehni. Všelikému úpení jeho prestati rozkáži.
3 Z té príciny naplnena jsou bedra má bolestí, úzkosti postihly mne jako úzkosti rodicky; sklícen jsem, slyše to, strnul jsem, vida to.
4 Zkormoutilo se srdce mé, hruza predesila mne, noc mých rozkoší obrátila se mi v strach.
5 Pristroj na stul, necht stráž drží strážný, jez, pí. Vstante knížata, mažte pavézy.
6 Nebo tak rekl ke mne Pán: Jdi, postav strážného, kterýž by to, což uhlédá, oznámil.
7 I videl vozy, a dvema rady jízdu, vozy, kteréž oslové, a vozy, kteréž velbloudové táhli; šetril zajisté pilne s velikou bedlivostí.
8 A volal jako lev: Ját, Pane muj, stojím na stráži ustavicne ve dne, nýbrž na stráži své já stávám v každickou noc.
9 (A aj, v tom prijeli na vozích muži a dvema rady jízda.) Zvolal tedy a rekl: Padl, padl Babylon, a všecky rytiny bohu jeho o zem roztrískány.
10 Mét jest humno, a obilé humna mého. Což jsem slyšel od Hospodina zástupu, Boha Izraelského, oznámil jsem vám.
11 Bríme Dumy. Slyším hlas z Seir: Strážný, co bylo v noci? Strážný, co se stalo v noci?
12 Rekl strážný: Prišlo jitro, a tolikéž noc; chcete-li hledati, hledejte. Navratte se, pridte.
13 Bríme na Arabii. Po lesích v Arabii nocleh mívati budete, ó pocestní Dedanských.
14 Obyvatelé zeme Tema nechat vynesou vody vstríc žíznivému; s chlebem jeho nechat vyjdou proti utíkajícímu.
15 Nebo pred mecem utíkati budou, pred mecem vytaženým, pred lucištem nataženým, pred težkostí boje.
16 Tak zajisté rekl Pán ke mne: Že po roce, jakýž jest rok nájemníka, prestane všecka sláva Cedar,
17 A pozustalý pocet strelcu udatných synu Cedar zmenšen bude; nebo Hospodin Buh Izraelský to mluvil.