1 Hospodine, ty jsi Buh muj, vyvyšovati te budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi ucinil predivné veci. Rady tvé zdávna uložené jsou verná pravda. [1]
2 Nebo jsi obrátil mesto v hromadu, mesto hrazené v zríceninu, paláce cizozemcu, aby nebyli mestem, a na veky aby nebyli zase staveni.
3 Protož ctíti te budou lid silný, mesta národu hrozných báti se tebe budou.
4 Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útocištem pred povodní, zastínením pred horkem; (nebo vzteklost ukrutníku podvrátila by zed). [2]
5 Hlucení cizozemcu jsi pretrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných pretržena.
6 I uciní Hospodin zástupu všechnem národum na hore této hody z vecí tucných, hody z vína vystálého, z vecí tucných, mozk v sobe majících, z vína vystálého a ucišteného.
7 A zkazí na hore této zastrení, kteréž zastírá všecky lidi, a prikrytí, jímž prikryti jsou všickni národové.
8 Sehltí i smrt u vítezství, a setre Panovník Hospodin slzu s všeliké tvári, a pohanení lidu svého odejme ze vší zeme; (nebo Hospodin mluvil).
9 Procež rekne v ten den: Aj, Buh náš tento jest, ocekávalit jsme na nej, a vysvobodil nás. Ont jest Hospodin, jehož jsme ocekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho.
10 Nebo odpocine ruka Hospodinova na hore této, a mlácen bude Moáb na míste svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje.
11 A roztáhnet ruce své u prostred neho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování, a poníží pýchy jeho rameny rukou svých.
12 A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne, poníží a srazí na zem až do prachu.