1 Beda korune pýchy, ožralcum Efraimským, kvetu nestálému v kráse a sláve své, tem,kteríž jsou pri vrchu údolí velmi úrodného, a ztupeným od vína.
2 Aj, silný a mocný Páne jako príval s krupobitím, jako povetrí vyvracející, jako povoden vod prudkých a rozvodnilých prudce až k zemi porazí. [1]
3 Nohami pošlapána bude koruna pýchy, ožralci Efraimští.
4 Tehdáž stane se, že kvet ten nestálý v kráse a sláve své tech, kteríž jsou pri vrchu údolí velmi úrodného, bude jako ranní ovoce, prvé než léto bývá; kteréž vida nekdo, nepustil by ho z ruky, až by je snedl.
5 V ten den bude Hospodin zástupu korunou ozdoby, a korunou okrasy ostatkum lidu svého,
6 A duchem soudu sedícímu na soudu, a silou tem, kteríž zapuzují válku až k bráne.
7 Ale i ti od vína bloudí, a od opojného nápoje se potácejí. Kníže i prorok bloudí, preplnujíce se nápojem opojným, pohlceni jsou od vína, potácejí se od nápoje opojného, bloudí u videní, chybují v soudu.
8 Nebo všickni stolové plní jsou vývratku a lejn, tak že žádného místa cistého není.
9 Kohož by vyucoval umení? A komu by posloužil, aby vyrozumel naucení? Zdali ostaveným od mléka, odtrženým od prsí?
10 Ponevadž meli naucení za naucením, naucení za naucením, správu za správou, správu za správou, trošku odtud, trošku od onud.
11 A však jako by neznámou recí a cizím jazykem mluvil lidu tomuto,
12 Kdyžto jim rekl: Totot jest odpocinutí, zpusobte odpocinutí ustalému, tot jest, pravím, odpocinutí. Ale nechteli slyšeti.
13 I bude jim slovo Hospodinovo naucení za naucením, naucení za naucením, správa za správou, správa za správou, troška odtud, troška od onud; k tomu aby šli a padajíce nazpet, setríni byli, a zapleteni jsouce, aby polapeni byli.
14 Protož slyšte slovo Hospodinovo, muži posmevaci, panující nad lidem tímto, kterýž jest v Jeruzaléme:
15 Proto že ríkáte: Ucinili jsme smlouvu s smrtí, a s peklem máme srozumení, pomsta rozvodnilá, ac precházeti bude, neprijde na nás, jakžkoli jsme položili svod za útocište své, a pod falší jsme se ukryli:
16 Z té príciny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný drahý, základ pevný; kdo verí, nebudet kvapiti.
17 A vykonám soud podlé pravidla, a spravedlnost podlé závaží, i zamete to omylné útocište krupobití, a skrýši povoden zatopí. [2]
18 A tak zrušena bude smlouva vašes smrtí, a srozumení vaše s peklem neostojí; a když precházeti bude pomsta rozvodnilá, budete od ní pošlapáni.
19 Jakž jen pocne precházeti, zachvátí vás; každého zajisté jitra precházeti bude, ve dne i v noci. I stane se, že sám strach tomu, což jste slýchali, k srozumení poslouží,
20 Zvlášt když bude tak krátké luže, že se nebude lze stáhnouti, a prikrýti úzké, by se i skrcil.
21 Nebo jako na hore Perazim povstane Hospodin, jako v údolí Gabaon hnevati se bude, aby delal dílo své, neobycejné dílo své, aby vykonal skutek svuj, neobycejný skutek svuj.
22 A protož nebudtež již posmevaci, aby se nezadrhla osídla vaše; nebo o zkažení, a to jistém, vší zeme slyšel jsem ode Pána, Hospodina zástupu.
23 Nastavte uší, a slyšte hlas muj; pozorujte, a poslechnete reci mé.
24 Zdaliž každého dne ore orác, aby sel, prohání brázdy, a vlácí rolí svou?
25 Zdali když srovná svrchek její, nerozsívá viky, a nerozmítá kmínu a neseje pšenice prední a jecmene výborného, i špaldy v míste príhodném?
26 Nebo ucí jej rozšafnosti, Buh jeho vyucuje jej.
27 Nebývát pak okovaným smykem mlácena vika, aniž kolem vozním po kmínu se vukol jezdí; nebo holí vytlouká se vika, a kmín prutem.
28 Pšenice mlácena bývá; však i té ne vždycky mlátiti bude, aniž ji potre kolem vozu svého, ani o zuby jeho rozdrobí.
29 I to od Hospodina zástupu vyšlo, kterýž jest divný v rade, a veleslavný v skutku.