1 Beda Arieli, Arieli mestu, v kterémž bydlil David. Pridejte rok po roku, nechat zarezují beránky.
2 Však predce ssoužím Ariele. I nastane žalost a zámutek, nebo mi bude jako Ariel.
3 Položím se zajisté vukol proti tobe vojensky, a ssoužím te bez lítosti, a vzdelám proti tobe šance.
4 Tehdy sníženo jsuc, z zeme mluviti budeš, a z prachu šeptati bude rec tvá; bude, pravím, jako hadace z zeme hlas tvuj, a z prachu rec tvá sipteti.
5 Nebo jako prášku drobného bude množství neprátel tvých, a jako plev létajících množství ukrutníku, a stane se to hned v okamžení.
6 Od Hospodina zástupu navštíveno bude hromem a zeme tresením, a zvukem velikým, vichricí a bourí a plamenem ohne sžírajícího. [1]
7 I budet jako zdání videní nocního množství všech národu bojujících proti Arieli, a všech válcících proti nemu a pevnostem jeho, a ssužujících jej.
8 Bude, pravím, jako když se lacnému ve snách zdá, an jí, ale když procítí, prázdný jest život jeho; a jako když se žíznivému ve snách zdá, an pije, a když procítí, žíznivým zustává, a duše jeho vždy žádá: tak bude množství všech národu, bojujících proti hore Sion.
9 Jak zpozdilí jste, ješto byste se meli užasnouti; rozkoš provodíte, ješto byste meli na pomoc volati. Zpili se, ale ne vínem; potácejí se, ale ne od nápoje opojného.
10 Nebo naplnil vás Hospodin duchem chropotu, a zavrel oci vaše; proroku i knížat vašich nejopatrnejších oci zastrel.
11 Protož jest vám všeliké videní podobné slovum knihy zapecetené, kterouž dadí-li tomu, kterýž zná písmo, rkouce: Cti ji medle, i rekne: Nemohu, nebo zapecetená jest.
12 Pakli dadí knihu tomu, kterýž nezná písma, rkouce: Cti ji medle, tedy dí: Neznám písma.
13 Nebo praví Pán: Proto že lid tento približuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázen jejich, již se mne bojí, jest z prikázaní lidských pošlá: [2]
14 Z té príciny, aj, já také divne zajdu s lidem tímto, divne, pravím, a zázracne. I zahyne moudrost moudrých jeho, a opatrnost opatrných jeho vymizí.
15 Beda tem, kteríž hluboko pred Hospodinem skrývají radu, jejichž každý skutek deje se v temnostech, a ríkají: Kdo nás vidí? A kdo nás šetrí?
16 Prevrácená myšlení vaše zdali nejsou podobná hline hrncírove? Zdali ríká dílo o delníku svém: Neucinil mne? A úcinek ríká-liž o uciniteli svém: Nerozumel?
17 Zdaliž po malickém a kratickém casu neobrátí se Libán v pole, a pole za les nebude pocteno?
18 I uslyší v ten den hluší slova knihy, a z mrákoty a tmy oci slepých prohlédnou.
19 Ale tiší rozveselí se náramne v Hospodinu, a chudí lidé v Svatém Izraelském plésati budou,
20 Kdyžto prestane ukrutník, a zahyne posmevac, a všickni, kteríž jsou pilni marnosti, vypléneni budou,
21 Kteríž obvinují z hríchu cloveka pro slovo, a na toho, kterýž je tresce, v bráne lécejí, a pro nic utiskují spravedlivého.
22 Protož takto dí o domu Jákobovu Hospodin, kterýž vykoupil Abrahama: Nebudet již zahanben Jákob, aniž více tvár jeho zbledne.
23 Nebo když uzrí syny své, dílo rukou mých u prostred sebe, an posvecují jména mého, tedy posvecovati budou Svatého Jákobova, a k bázni Boha Izraelského sloužiti,
24 Aby bloudící duchem nabyli rozumnosti, a reptáci naucili se umení.