1 Beda tem, kteríž se utíkají do Egypta o pomoc, a v koních zpoléhají, a doufají v vozích, že jich mnoho, a v jezdcích, že jich množství veliké, a nepatrí k Svatému Izraelskému, aniž Hospodina hledají,
2 Ještot i on jest moudrý. Protož uvede pomstu, a nezmenít slov svých, ale povstane proti domu zlostníku a proti pomoci tech, kteríž páší nepravost.
3 Egyptští pak jsou lidé, a ne Buh silný, a koni jejich telo, a ne duch. A protož jakž jen Hospodin vztáhne ruku svou, padne i pomocník, padne i ten, jemuž byl ku pomoci; a tak jednostejne všickni ti na nic prijdou.
4 Nebo tak rekl Hospodin ke mne: Jako když lev rve aneb lvíce nad loupeží svou, proti nemuž byl-li by svolán houf pastýru, kriku jejich se nedesí, aniž se pro hluk jejich korí: tak sstoupí Hospodin zástupu, aby bojoval o horu Sion, a o pahrbek její.
5 Jako ptáci létajíce, tak hájiti bude Hospodin zástupu Jeruzaléma, anobrž obhajuje vysvobodí, pomíjeje zachová. [1]
6 Navrattež se k tomu, od nehož hluboko zabredli synové Izraelští.
7 Nebo v ten den zavržete jeden každý modly své stríbrné a modly své zlaté, kterýchž vám nadelaly ruce vaše, abyste hrešili.
8 I padne Assur od mece ne muže, a mec ne cloveka zžíre jej; a utíkati bude pred mecem, a nejudatnejší jeho pod plat uvedeni budou.
9 A tak skála jeho pro strach zmizí, a knížata jeho korouhve desiti se budou, praví Hospodin, jehož jest ohen na Sionu a pec v Jeruzaléme.