1 Beda synum zpurným, dí Hospodin, skládajícím radu, kteráž není ze mne, a prikrývajícím ji prikrytím, ale ne z ducha mého, aby hrích k hríchu pridávali;
2 Kteríž chodí a sstupují do Egypta, nedotazujíce se úst mých, aby se zmocnovali v síle Faraonove, a doufali v stínu Egyptském.
3 Nebo síla Faraonova bude vám k hanbe, a to odpocívání v stínu Egyptském k lehkosti,
4 Proto že knížata jeho byli v Soan, a poslové jeho do Chanes chodili.
5 Všeckyt k zahanbení privede skrze lid, kterýž jim nic neprospeje, aniž bude ku pomoci, ani k užitku, ale k hanbe toliko a k útržce.
6 Bríme hovad poledních v zemi nátisku a ssoužení, odkudž lev a lvíce, ješterka a drak ohnivý létající, odnesou na hrbete hovádek bohatství svá, a na hrbu velbloudu poklady své k lidu, kterýž jim nic neprospeje.
7 Nebo Egyptští nadarmo a na prázdno pomáhati budou. Procež ohlašuji to, že by síla jejich byla s pokojem sedeti.
8 Nyní jdi, napiš to na tabuli pred ocima jejich, a na knize vyrej to, aby to zustávalo do nejposlednejšího dne, a až na veky veku,
9 Že lid tento zpurný jest, synové lhári, synové, kteríž nechtí poslouchati zákona Hospodinova;
10 Kteríž ríkají vidoucím: Nemívejte videní, a prorokum: Neprorokujte nám toho, což pravého jest; mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání.
11 Sejdete s cesty, svozujte od stezky, nechat se vzdálí od tvárí naší Svatý Izraelský.
12 Protož takto praví Svatý Izraelský: Proto že pohrdáte slovem tím, a doufáte ve lsti a v prevrácenosti, a spoléháte na ni:
13 Z té príciny bude vám tato nepravost jako zed tržená padající, a vydutí na zdi vysoké, jejíž brzké a náhlé bývá oborení.
14 A rozrazí ji, jako rozrážejí nádobu hrncírskou rozbitou; neodpustít, tak že nebude nalezena po rozražení jejím ani strepina k nabrání ohne z ohnište, anebo k nabrání vody z louže.
15 Nebo tak rekl Panovník Hospodin, Svatý Izraelský: Obrátíte-li se, a spokojíte-li se, zachováni budete. V utišení se a v doufání bude síla vaše. Ale nechcete. [1]
16 Nýbrž ríkáte: Nikoli, ale na koních uteceme. Protož utíkati budete. Na rychlých ujedeme. Ale rychlejší budou stihající vás.
17 Jeden tisíc pred okriknutím jednoho, a pred okriknutím peti utíkati budete, až (jestliže však vás co pozustane), budete zanecháni jako okleštené drevo na vrchu hory, a jako korouhev na pahrbku.
18 Protot pak shovívá Hospodin, milost vám cine, a protot se vyvýší, aby se smiloval nad vámi; nebo Hospodin jest Buh spravedlivý. Blahoslavení všickni, kteríž ocekávají na nej.
19 Lid zajisté na Sionu a v Jeruzaléme bydliti bude. Nikoli plakati nebudeš; k hlasu volání tvého bude všelijak milost ciniti s tebou. Hned jakž uslyší, ohlásít se.
20 A ackoli Pán dá vám chleba úzkosti a vody ssoužení, však nebudou více odjati tobe ucitelé tvoji, ale ocima svýma vídati budeš ucitele své,
21 A ušima svýma slýchati slovo tobe po zadu rkoucích: Tot jest ta cesta, chodte po ní, bud že byste se na pravo neb na levo uchýlili. [2]
22 Tedy zavržete obestrení rytin svých stríbrných, a odev slitin svých zlatých; odloucíš je jako nemoc svou trpící, rka jim: Táhnete tam.
23 Dát i déšt na rozsívání tvé, kterýmž bys osíval zemi, a chléb z úrody zeme, kterýž bude jadrný a zdárný; v ten den pásti se bude i dobytek tvuj na pastvišti širokém.
24 Volové také i oslové, delající zemi, píci cistou jísti budou, kteráž opálkou a vejeckou vycištena bývá.
25 Budou také na všeliké hore vysoké, a na všelikém pahrbku vyvýšeném pramenové a potokové vod, v den porážky veliké, když padnou veže.
26 Bude i svetlo mesíce jako svetlo slunce, svetlo pak slunce bude sedmernásobní, jako svetlo sedmi dnu, v den, v kterýž uváže Hospodin zlámání lidu svého, a ránu zbití jeho uzdraví.
27 Aj, jméno Hospodinovo prichází z daleka, jehožto hnev horící a težká pomsta; rtové jeho naplneni jsou prchlivostí, a jazyk jeho jako ohen sžírající. [3]
28 Duch pak jeho jako potok rozvodnilý, kterýž až do hrdla dosáhne, aby tríbil národy, až by v nic obráceni byli, a uzdou svíral celisti národu.
29 I budete zpívati, jako když se v noci zasvecuje slavnost, a veseliti se srdecne, jako ten, kterýž jde s píštalkou, bera se na horu Hospodinovu, k skále Izraelove,
30 Když dá slyšeti Hospodin hlas dustojnosti své, a ukáže vztaženou ruku svou s hnevem prchlivosti a plamenem ohne sžírajícího, an vše rozráží i prívalem i kamenným krupobitím.
31 Hlasem zajisté Hospodinovým potrín bude Assur, kterýž jiné kyjem bijíval.
32 Ale stane se, že každé uderení holí, kterouž doloží na nej Hospodin, silne dolehne; s bubny a harfami a bitvou veselou bojovati bude proti nemu.
33 Nebo pripraveno jest již dávno peklo, také i samému králi pripraveno jest. Hluboké a široké je ucinil, hranic jeho, ohne a dríví mnoho; dmýchání Hospodinovo jako potoksiry je zapaluje.