1 Pristuptež národové, abyste slyšeli, a lidé pozorujte. Nechat slyší zeme i plnost její, okršlek zemský i všeliký plod jeho. [1]
2 Proto že hnev Hospodinuv jest proti všechnem národum, a prchlivost proti všemu vojsku jejich: vyhubí je jako proklaté, a vydá je k zabití.
3 I budou povrženi zbití jejich, a z tel mrtvých jejich vzejde smrad, a rozplynou se hory od krve jejich.
4 Chradnouti bude i všecko vojsko nebeské, a svinuta budou nebesa jako kniha, a všecko vojsko jejich sprchne, jako prší list s vinného kmene, a jako nezralé ovoce s fíku.
5 Nebo opojen jest na nebi mec muj; na Idumejské sstoupí, a na lid, na nejž jsem klatbu vydal, aby trestán byl.
6 Mec Hospodinuv bude plný krve, umastí se tukem a krví beranu a kozlu, tukem ledvin skopových; obet zajisté bude míti Hospodin v Bozra, a zabijení veliké v zemi Idumejské.
7 Sstoupí s nimi i jednorožcové a volcata s voly, i opije se zeme jejich krví, a prach jejich tukem se omastí.
8 Nebo den pomsty Hospodinovy, léto odplacování se, aby mšteno bylo Siona. [2]
9 A obráceni budou potokové její v smolu, a prach její v siru, a zeme její obrátí se v smolu horící.
10 V noci ani ve dne neuhasne, na veky vystupovati bude dým její, od národu až do pronárodu pustá zustane, na veky veku nebude, kdo by šel pres ni.
11 Ale osednou ji pelikán a výr, kalous také a krkavec budou bydliti v ní, a roztáhne po ní šnuru zahanbení a závaží marnosti.
12 Šlechticu jejích volati budou k království, ale nebude tam žádného, nebo všecka knížata její zhynou.
13 A vzroste na palácích jejích trní, koprivy a bodlácí na hradích jejích, a bude príbytkem draku a obydlím sov.
14 Tam se budou potkávati spolu zver s ptactvem, a príšera jedna druhé se ozývati; tam toliko nocní preluda se usadí, a odpocinutí sobe nalezne.
15 Tam se zhnízdí sup, a škreceti bude, a když vysedí, shromáždí je pod stín svuj; tam také shledají se lunáci jeden s druhým.
16 Hledejte v knize Hospodinove, a ctete. Ani jedno z tech nechybí, a jeden každý bez své druže nebude; nebo to ústa Páne prikázala, a duch jeho shromáždí je.
17 Ont zajisté vrže jim losy, a ruka jeho jim rozdelí ji provazcem; až na veky dedicne ji osednou, od národu až do pronárodu v ní prebývati budou.