1 I chopí se sedm žen muže jednoho v ten den, a reknou: Chléb svuj jísti budeme, a rouchem svým se odívati, toliko at po tobe se jmenujeme; odejmi pohanení naše.
2 V ten den bude výstrelek Hospodinuv ušlechtilý a slavný, a plod zeme výtecný a krásný, totiž ti, kteríž zachováni budou z Izraele. [1]
3 I stane se, že kdož bude zanechán na Sionu, a pozustaven bude v Jeruzaléme, svatý slouti bude, každý, kdož jest zapsán k životu v Jeruzaléme,
4 Když Pán smyje necistotu dcer Sionských, a krev Jeruzaléma vyplákne z neho v duchu soudu a v duchu horlivosti.
5 A stvorí Hospodin nad každým obydlím hory Sion, a nad každým shromáždením jejím oblak ve dne, a dým a blesk plápolajícího ohne v noci; nebo nad všecku slávu bude zastrení.
6 A bude stánkem k zastenování ve dne pred horkem, a za útocište a skrýši pred prívalem a deštem.