1 Zpívati již budu milému svému písen milého svého o vinici jeho: Vinici má milý muj na vrchu úrodném.
2 Kterouž ohradil, a kamení z ní vybral, a vysadil ji vinným kmenem výborným, a ustavel veži u prostred ní, také i pres udelal v ní, a ocekával, aby nesla hrozny, ale vydala plané víno.
3 Nyní tedy, obyvatelé Jeruzalémští a muži Judští, sudte medle mezi mnou a vinicí mou.
4 Což ješte cineno býti melo vinici mé, ješto bych jí neucinil? Proc, když jsem ocekával, aby nesla hrozny, plodila plané víno?
5 A protož oznámím vám, co já uciním vinici své: Odejmu plot její, a prijde na spuštení; rozborím hradbu její, i prijde na pošlapání.
6 Zapustím ji, nebude rezána, ani kopána, i vzroste na ní bodlácí a trní; oblakum také zapovím, aby nevydávali více na ni dešte.
7 Vinice zajisté Hospodina zástupu dum Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Ocekával pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, krik.
8 Beda vám, kteríž pripojujete dum k domu, a pole s polem spojujete, tak že místa jiným není, jako byste sami rozsazeni byli k prebývání u prostred zeme. [1]
9 V uši mé rekl Hospodin zástupu: Jiste žet domové mnozí zpustnou, velicí a krásní bez obyvatele budou.
10 Nadto deset dílcu vinicných vydá láhvici jednu, a semena chomer vydá efi. [2]
11 Beda tem, kteríž ráno vstávajíce, chodí po opilství, a trvají pri tom do vecera, až je víno i rozpaluje.
12 A harfa, loutna a buben, a píštalka,a víno bývá na hodech jejich; na skutky pak Hospodinovy nehledí, a díla rukou jeho nespatrují.
13 Protož v zajetí pujde lid muj, nebo jest bez umení; a slavní jeho budou hladovití, a množství jeho žízní usvadne.
14 Procež rozšírilo i peklo hrdlo své, a rozedrelo nad míru ústa svá, i sstoupí do neho slavní její a množství její, i hluk její, i ti, kteríž se veselí v ní.
15 A tak sehnut bude clovek, a ponížen muž, a oci pyšných sníženy budou,
16 Hospodin pak zástupu vyvýšen bude v soudu, a Buh silný a svatý ukáže se svatý v spravedlnosti.
17 I pásti se budou beránkové podlé obyceje svého, a ostatky tech tucných, navrátíce se, jísti budou.
18 Beda tem, kteríž táhnou nepravost za provazy marnosti, a jako provazem u vozu hrích;
19 Kteríž ríkají: Nechat pospíší, a nemešká dílem svým, abychom videli, a nechat se priblíží, a prijde rada toho Svatého Izraelského, abychom zvedeli.
20 Beda tem, kteríž ríkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za svetlo, a svetlo za tmu, pokládajíce horké za sladké, a sladké za horké.
21 Beda tem, kteríž jsou moudrí sami u sebe, a vedlé zdání svého opatrní.
22 Beda tem, kteríž jsou silní ku pití vína, a muži udatní k smíšení nápoje opojného;
23 Kteríž ospravedlnují bezbožného pro dary, spravedlnost pak spravedlivých odjímají od nich.
24 Z té príciny, jakož plamen ohne zžírá strnište, a plevy plamen v nic obrací, tak koren jejich bude jako shnilina, a kvet jejich jako prach vzejde; nebo zavrhli zákon Hospodina zástupu, a recí svatého Izraelského pohrdli.
25 Procež rozpáliv se prchlivostí Hospodin na lid svuj, a vztáh ruku svou na nej, porazil jej, tak že se hory zatrásly, a tela mrtvá jejich jako hnuj u prostred ulic. V tom však ve všem neodvrátila se prchlivost jeho, ale predce ruka jeho jest vztažená.
26 Nebo vyzdvihne korouhev národu dalekému, a zahvízdne nan od koncin zeme, a aj, rychle a prudce prijde.
27 Žádného ustalého ani klesajícího nebude mezi nimi; nebude drímati ani spáti, aniž se rozepne pás bedr jeho, aniž se strhá remen obuví jeho.
28 Strely jeho ostré, a všecka lucište jeho natažená; kopyta konu jeho jako škremen souzena budou, a kola jeho jako vichrice.
29 Rvání jeho jako rvání lva, a rváti bude jako lvícata; a mumlati bude, a pochytí loupež a utece, aniž bude, kdo by vydrel.
30 A zvuceti bude nad ním v ten den, jako zvucí more. Tehdy pohledíme na zemi, a aj, mrákota a úzkost; nebo se i svetlo zatmí pri pohubení jejím.