1 Sstup a sed v prachu, panno dcero Babylonská, sed na zemi, a ne na trunu, dcero Kaldejská; nebo nebudou te více nazývati milostnou a rozkošnou.
2 Chyt se žernovu, a mel mouku; odkrej kadere své, obnaž nohy, odkrej hnáty, bred pres reky.
3 Odkryta bude hanba tvá, a ukáže se mrzkost tvá. Mstíti budu, a nedám sobe žádnému prekaziti,
4 Praví vykupitel náš, jehož jméno jest Hospodin zástupu, Svatý Izraelský.
5 Sediž mlce, a vejdi do tmy, dcero Kaldejská; nebo nebudou te více nazývati paní království.
6 Rozhneval jsem se na lid svuj, v lehkost jsem uvedl dedictví své, a vydal jsem je v ruku tvou, a neprokázalas k nim milosrdenství. Starce jsi obtížila velmi jhem svým,
7 A ríkalas: Na veky budu paní, a nikdy jsi nesložila tech vecí v srdci svém, aniž jsi pamatovala na cíl jeho.
8 Protož nyní slyšiž toto, ó rozkošná, (kteráž sedíš bezpecne, a ríkáš v srdci svém: Já jsem, a není krome mne žádné; nebudut vdovou, aniž zvím o sirobe),
9 Že obé to prijde na te pojednou dne jednoho, i siroba i vdovství. Všecko zúplna prijde na te, i na množství kouzlu tvých, a na velikou moc cáru tvých.
10 Nebo doufáš v zlost svou, a ríkáš: Žádný mne nevidí. Moudrost tvá a umení tvé, to te prevrátilo, abys ríkala v srdci svém: Já jsem, a není krome mne žádné.
11 A protož prijde na te zlé, jehož východu neznáš, a pripadne na te bída, kteréž nebudeš moci se odžehnati, a prijde na te pojednou hrozné zpuštení, než zvíš.
12 Postav se nyní s cáry svými, a s množstvím kouzlu svých, jimiž jsi se zamestknávala od mladosti své, budeš-li moci co prospeti, aneb snad zmocniti se.
13 Ustáváš s množstvím rad svých. Nechat se nyní postaví hvezdári, kteríž spatrují hvezdy, a oznamují na každý mesíc, a vysvobodí te z toho, což prijíti má na te. [1]
14 Aj, jako pleva jsou, ohen popálí je, nevychvátí ani sami sebe z prudkosti plamene; žádného uhlí nezustane k zhrívání se, ani ohne, aby se mohlo posedeti u neho.
15 Takt se stane i kupcum tvým, jimiž jsi se zamestknávala od mladosti své. Jeden každý svou stranou pujde, aniž bude, kdo by te vysvobodil.