1 Slyštež to, dome Jákobuv, kteríž se nazýváte jménem Izraelovým, a z vod Judových jste pošli, kteríž prisaháte ve jménu Hospodinovu, a Boha Izraelského pripomínáte, však ne v pravde, ani v spravedlnosti,
2 Ackoli od mesta svatého se jmenujete, a na Boha Izraelského, jehož jméno jest Hospodin zástupu, zpoléháte.
3 Predešlé veci zdávna jsem oznamoval, a což vyšlo z úst mých, i což jsem ohlašoval, brzce jsem ciníval, a stávalo se.
4 Vedel jsem, že jsi zatvrdilý, a houžev železná šíje tvá, a celo tvé ocelivé.
5 A protožt jsem oznamoval z dávna, prvé než pricházelo, ohlašovalt jsem, abys neríkal: Modla má ucinila ty veci, a rytina má neb slitina má prikázala to.
6 Slýchals o tom, pohlediž na to na všecko, vy pak, nebudete-liž toho oznamovati? Již nyní ohlašujit nové a tajné veci, o nichž jsi ty nic nevedel.
7 Nyní stvoreny jsou, a ne predešlého casu, o nichž jsi pred tímto dnem nic neslyšel, abys nerekl: Aj, vedel jsem o tom.
8 Anobrž aniž jsi slyšel, ani vedel, aniž se to tehdáž doneslo ucha tvého; nebo jsem vedel, že sobe velmi nevážne pocínati budeš, a že jsi prevrácenec hned od života matky.
9 Pro jméno své poshovím s prchlivostí svou, a pro chválu svou poukrotím hnevu proti tobe, abych te nevyplénil.
10 Aj, prepálím te, ackoli ne jako stríbro, preberu te v peci ssoužení.
11 Pro sebe, pro sebe uciním to. Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám.
12 Slyš mne, Jákobe a Izraeli, povolaný muj: Já jsem, já první, já jsem i poslední. [1]
13 Má zajisté ruka založila zemi, a pravice má dlaní rozmerila nebesa; povolal jsem jich, a hned se postavily.
14 Shromaždte se vy všickni, a slyšte. Kdo z nich oznámil tyto veci: Hospodin miluje jej, ont vykoná vuli jeho proti Babylonu, a ráme jeho proti Kaldejským?
15 Já, já mluvil jsem, protož povolám ho; privedu jej, a štastnou bude míti cestu svou.
16 Pristupte ke mne, slyšte to: Nemluvíval jsem z pocátku v skryte; od toho casu, v kterémž se to dálo, prítomen jsem byl. A nyní Panovník Hospodin poslal mne a duch jeho.
17 Toto praví Hospodin vykupitel tvuj, Svatý Izraelský: Já Hospodin Buh tvuj ucím te, abys prospech bral, a vodím te po ceste, po kteréž bys chodil.
18 Ó kdybys byl šetril prikázaní mých, bylt by jako potok pokoj tvuj, a spravedlnost tvá jako vlny morské.
19 A bylo by jako písku semene tvého, a plodu života tvého jako šterku jeho, aniž by vytato, ani vyhlazeno bylo jméno jeho pred oblícejem mým.
20 Vyjdete z Babylona, utecte od Kaldejských, hlasem zvucným zvestujte, ohlašujte to, rozneste to až do koncin zeme. Rcete: Vykoupil Hospodin služebníka svého Jákoba.
21 Nebudout žízniti, když je po pustinách povede, vody z skály vyvede jim; nebo rozetne skálu, aby tekly vody.
22 Nemajít žádného pokoje, praví Hospodin, bezbožní. [2]