1 Probud se, probud se, oblec se v sílu svou, Sione, oblec se v roucho okrasy své, ó Jeruzaléme, mesto svaté; nebot nebude již více na te dotírati neobrezaný a necistý.
2 Otres se z prachu, povstan, posad se,Jeruzaléme; dobud se z okovu hrdla svého, ó jatá dcerko Sionská.
3 Takto zajisté dí Hospodin: Darmo jste sebe prodali, protož bez penez budete vykoupeni.
4 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Do Egypta sstoupil lid muj predešle, aby tam byl pohostinu, ale Assur bez príciny jej ssužuje.
5 Nyní tedy což mám ciniti? praví Hospodin. Ponevadž jest lid muj zajat darmo, a panovníci jeho k úpení jej privodí, praví Hospodin. Nad to ustavicne každého dne jménu mému útržka se ciní.
6 Protož poznát lid muj jméno mé, protož poznát, pravím, v ten den, že já tentýž, kterýž mluvím, aj, prítomen budu.
7 Ó jak krásné na horách nohy toho, ješto potešené veci zvestuje, a ohlašuje pokoj, toho, ješto zvestuje dobré, ješto káže spasení, a mluví k Sionu: Kralujet Buh tvuj.
8 Strážní tvoji hlasu, hlasu pozdvihnou, a spolu prokrikovati budou; nebot okem v oko uzrí, že Hospodin zase privede Sion.
9 Zvucte, prozpevujte spolu pustiny Jeruzalémské; nebot jest potešil Hospodin lidu svého, vykoupil Jeruzalém.
10 Ohrnul Hospodin ráme svatosti své pred ocima všech národu, aby videly všecky konciny zeme spasení Boha našeho.
11 Odejdete, odejdete, vyjdete z Babylona, necistého se nedotýkejte; vyjdete z prostredku jeho, ocistte se vy, kteríž nosíte nádobí Hospodinovo.
12 Nebo ne s chvátáním vyjdete, aniž s utíkáním pujdete; predcházeti zajisté bude vás Hospodin, a zbére vás Buh Izraelský.
13 Aj, služebníku mému štastne se povede, vyvýšen, vznešen a zveleben bude velmi.
14 A jakož mnozí se nad ním užasnou, že tak zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho, zpusob jeho nad syny lidské:
15 Tak zase skropí národy mnohé, i králové pred ním zacpají ústa svá, proto že což jim nebylo vypravováno, to uzrí, a tomu, o cemž neslýchali, porozumejí.