1 Kdo uveril kázaní našemu? A ráme Hospodinovo komu jest zjeveno? [1]
2 Nebo pred ním vyrostl jako proutek, a jako koren z zeme vyprahlé, nemaje podoby ani krásy. Videlit jsme jej, ale nic nebylo videti toho, proc bychom ho žádostivi byli.
3 Nejpohrdanejší zajisté a nejopovrženejší byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvár svou; nejpohrdanejší, procež jsme ho za nic nevážili. [2]
4 Ještote on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest ranen, a ubit od Boha, i strápen.
5 On pak ranen jest pro prestoupení naše, potrín pro nepravosti naše; kázen pokoje našeho na nej vzložena, a zsinalostí jeho lékarství nám zpusobeno. [3]
6 Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, a Hospodin uvalil na nej nepravosti všech nás.
7 Pokutován jest i strápen, však neotevrel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce pred temi, kdož ji strihou, onemel, aniž otevrel úst svých. [4] [5]
8 Z úzkosti a z soudu vynat jest, a protož rod jeho kdo vypraví, ackoli vytat jest z zeme živých, a zranen pro prestoupení lidu mého?
9 Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho, a bohatému, aby byl usmrcen, ješto však nepravosti neucinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho.
10 Takte se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby polože duši svou v obet za hrích,videl síme své, byl dlouhoveký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze neho štastne konáno bylo.
11 Z práce duše své uzrí užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník muj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese. [6]
12 A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s nescíslnými delil se o korist, proto že vylil na smrt duši svou, a s prestupníky pocten jest. Ont sám nesl hrích mnohých, a prestupníku zástupcím byl.