1 Aj, nenít ukrácena ruka Hospodinova, aby nemohla zachovati, aniž jest obtíženo ucho jeho, aby nemohlo slyšeti. [1]
2 Ale nepravosti vaše rozloucily vás s Bohem vaším, a hríchové vaši to zpusobili, že skryl tvár pred vámi, aby neslyšel.
3 Nebo ruce vaše jsou poškvrnené krví, a prstové vaši nepravostí; rtové vaši mluví lež, jazyk váš vynáší prevrácenost.
4 Není žádného, ješto by se zasadil o spravedlnost, aniž jest kdo, ješto by zastával pravdy. Doufají v marnost, a mluví daremné veci; pocínají nátisk, a rodí nepravost.
5 Vejce bazališková vysedeli, a plátna pavoukového natkali. Kdož by jedl vejce jejich, umre; pakli je roztlací, vynikne ješterka.
6 Plátna jejich nehodí se na roucho, aniž se odejí dílem svým; skutkové jejich skutkové nepravosti, a dílo ukrutnosti jest v rukou jejich.
7 Nohy jejich k zlému beží, a pospíchají k vylévání krve nevinné. Myšlení jejich jsou myšlení nepravá, zpuštení a setrení jest na cestách jejich.
8 Cesty pokoje neznají, a není žádné spravedlnosti v šlepejích jejich. Stezky své prevracejí tajne; kdožkoli po nich chodí, nemívá pokoje.
9 Protož vzdálil se od nás soud, a nedochází nás spravedlnost. Cekáme-li na svetlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme.
10 Makáme jako slepí stenu, a jako bychom žádných ocí nemeli, šámáme. Urážíme se o poledni jako v soumrak, u veliké hojnosti podobni jsme mrtvým.
11 Mumleme všickni my jako nedvedi, a jako holubice ustavicne lkáme. Ocekáváme na soud, ale není ho, na vysvobození, ale daleké jest od nás.
12 Nebo rozmnožena jsou prestoupení naše pred tebou, a hríchové naši svedcí proti nám, ponevadž prestoupení naše jsou pri nás, i nepravosti naše. Známet to,
13 Že jsme se zproneverili, a lhali Hospodinu, a odvrátili se od následování Boha svého, že jsme mluvili o nátisku a odvrácení, že jsme ukládali a vynášeli z srdce slova lživá,
14 Tak že odvrácen jest nazpet soud, a spravedlnost zdaleka stojí; nebo klesla na ulici pravda, a pravost nemá pruchodu.
15 Nýbrž zhynula pravda, a ten, kdož se uchyluje od zlého, loupeži bývá vydán; což vidí Hospodin, a nelíbí se to jemu, že není žádného soudu.
16 Když tedy videl, že není žádného muže, až se užasl, že není žádného prostredníka. A protož vysvobození jemu zpusobilo ráme jeho, a spravedlnost jeho sama jej zpodeprela.
17 Nebo oblékl spravedlnost jako pancír, a lebka spasení na hlave jeho. Oblékl se v roucho pomsty jako v sukni, a odel se horlivostí jako pláštem,
18 Aby podlé skutku, aby podlé nich odplacel prchlivostí protivníkum svým, odmenu neprátelum svým, i ostrovum odplatu aby dával.
19 I budou se báti na západ jména Hospodinova, a na východu slunce slávy jeho, když se privalí jako reka neprítel, jejž duch Hospodinuv prec zažene. [2]
20 Nebot prijde k Sionu vykupitel, a k tem, kteríž se odvracují od prestoupení v Jákobovi, praví Hospodin.
21 Tatot pak bude smlouva má s nimi, praví Hospodin: Duch muj, kterýž jest v tobe, a slova má, kteráž jsem vložil v ústa tvá, neodejdout od úst tvých, ani od úst semene tvého, ani od úst potomku semene tvého, praví Hospodin, od tohoto casu až na veky. [3]