1 Povstaniž, zastkvej se, ponevadž prišlo svetlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. [1] [2]
2 Nebo aj, tmy prikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude.
3 I budou choditi národové v svetle tvém, a králové v blesku, jenž vzejde nad tebou.
4 Pozdvihni vukol ocí svých, a popatr. Všickni tito shromáždíce se, k tobe se poberou, synové tvoji zdaleka prijdou, a dcery tvé pri boku tvém chovány budou.
5 Tehdáž uzríš to, a rozveselíš se, tehdáž podiví se, a rozšírí se srdce tvé; nebo se obrátí k tobe množství morské, síla pohanu prijde k tobe.
6 Stádo velbloudu prikryje te, a dromedári Madianští a Efejští, všickni ti z Sáby prijdou, zlato a kadidlo prinesou, a chvály Hospodinovy zvestovati budou.
7 Všecka stáda Cedarská shromáždí se k tobe, skopcové Nabajotští prisluhovati budou tobe, a obetováni jsouce na mém oltári, príjemní budou. A takt dum okrasy své ozdobím.
8 I díš: Kdo jsou ti, kteríž se jako hustý oblak sletují, a jako holubice k derám svým?
9 Na mnet zajisté ostrovové ocekávají, a lodí morské hned zdávna, aby privedli syny tvé zdaleka, též stríbro své a zlato své s sebou, k sláve Hospodina, Boha tvého a Svatého Izraelského; nebo te oslaví.
10 I vystavejí cizozemci zdi tvé, a králové jejich prisluhovati budou tobe, když v prchlivosti své ubiji te, a v dobré líbeznosti své slituji se nad tebou.
11 A otevríny budou brány tvé ustavicne, ve dne ani v noci nebudou zavírány, aby privedli k tobe sílu pohanu, i králové jejich aby privedeni byli.
12 Národ zajisté ten a království, kteréž by nesloužilo tobe, zahyne; národové, pravím, ti docela pohubeni budou.
13 Sláva Libánská prijde k tobe, jedle, jilm, též i pušpan k ozdobe místa svatyne mé, abych místo noh svých oslavil.
14 Také prijdou k tobe s ponížením synové tech, kteríž te trápili, a klaneti se budou k zpodku noh tvých, kterížkoli pohrdali tebou, a nazývati te budou mestem Hospodinovým, Sionem Svatého Izraelského.
15 Místo toho, že jsi byla opuštená a v nenávisti, tak že žádný skrze te nechodil, zpusobímt dustojnost vecnou, a veselí od národu do pronárodu.
16 Nebo ssáti budeš mléko národu, a prsy králu ssáti budeš; i poznáš, že jsem já Hospodin vysvoboditel tvuj, a vykupitel tvuj silný Jákobuv.
17 Místo medi dodávati budu zlata, a místo železa dodávati budu stríbra, a místo dríví medi, a místo kamení železa, a predstavímt správce pokojné a úredníky spravedlivé.
18 Nebude více slyšáno o bezpraví v zemi tvé, o zpuštení a zhoube na hranicích tvých, ale hlásati budeš spasení na zdech svých, a v branách svých chválu.
19 Nebudeš míti více slunce za svetlo denní, a blesk mesíce nebude te osvecovati, ale budet Hospodin svetlem tvým vecným, a Buh tvuj okrasou tvou. [3]
20 Nezajdet více slunce tvé, a mesíc tvuj neschová se, nebo Hospodin bude svetlem tvým vecným, a tak dokonáni budou dnové smutku tvého.
21 Lid také tvuj, kteríž by koli byli spravedliví, na veky dedicne obdrží zemi, výstrelek štípení mého, dílo rukou mých, abych v nem oslavován byl.
22 Samotný rozmnoží se v tisíce, a nejšpatnejší v národ nescíslný, já Hospodin casem svým brzo zpusobím to.