1 Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž ryterují v údech vašich?
2 Žádáte, a nemáte; závidíte sobe, a dychtíte po tom, což sobe zalibujete, a nemužete dosáhnouti; bojujete a válcíte, avšak toho, oc usilujete, nemáte, protože neprosíte.
3 Prosíte, a nebérete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že prízen sveta jest neprítelkyne Boží? A protož kdo by koli chtel býti prítelem tohoto sveta, neprítelem Božím ucinen bývá.
5 Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti naklonuje duch ten, kterýž prebývá v nás?
6 Nýbrž hojnejší dává milost. Nebo dí: Buh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepretež se dáblu, i utecet od vás.
8 Približte se k Bohu, a priblížít se k vám. Umejte ruce, hríšníci, a ocistte srdce vy, jenž jste dvojité mysli. [1]
9 Souženi budte, a kvelte, a placte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
10 Ponižte se pred oblicejem Páne, a povýšít vás.
11 Neutrhejtež jedni druhým, bratrí. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíš-li pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.
12 Jedent jest vydavatel Zákona, kterýž muže spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného? [2]
13 Ale nuže vy, kteríž ríkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho mesta, a pobudeme tam pres celý rok, a budeme kupciti, a neco zíšteme;
14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jakýt jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na malicko ukáže, a potom zmizí.)
15 Místo toho, co byste meli ríci: Bude-li Buh chtíti, a budeme-li živi, i uciníme toto nebo onono.
16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
17 A protož kdo umí dobre ciniti, a neciní, hrích má.