1 Nebudtež mnozí mistri, bratrí moji, vedouce, že bychom težší odsouzení vzali.
2 V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožt neklesá v slovu, tent jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko telo.
3 An my kone v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším telem jejich vládneme. [1]
4 An i lodí tak veliké jsouce a prudkými vetry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.
5 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké veci provodí. Aj, malický ohen, kterak veliký les zapálí!
6 A jestit jazyk jako ohen a svet nepravosti. Takt jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanecištující celé telo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa roznecován od ohne pekelného.
7 Všeliké zajisté prirození i zveri, i ptactva, i hadu, i morských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;
8 Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemuže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného. [2]
9 Jím dobrorecíme Bohu Otci a jím zlorecíme lidem, ku podobenství Božímu stvoreným.
10 Z jednech a týchž úst pochází dobrorecení i zlorecení. Ne takt býti má, bratrí moji.
11 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i horkou vodu?
12 Zdaliž muže, bratrí moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takt žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemuže.
13 Kdo jest moudrý a umelý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.
14 Paklit máte mezi sebou horkou závist a zdráždení v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravde.
15 Nenít zajisté ta moudrost shury sstupující, ale jest zemská, hovadná a dábelská.
16 Nebo kdežt jest závist a rozdráždení, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.
17 Ale moudrost, kteráž jest shury, nejprve zajisté jest cistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.
18 Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se tem, kteríž pokoj pusobí.