1 Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi po druhé, když ješte zavrín byl v síni stráže, rkoucí:
2 Takto praví Hospodin, kterýž uciní to, Hospodin, kterýž sformuje to, potvrdí toho, Hospodin jméno jeho:
3 Volej ke mne, a ohlásímt se, a oznámímt veci veliké a tajné, o nichž nevíš.
4 Nebo takto praví Hospodin, Buh Izraelský, o domích mesta tohoto, a o domích králu Judských, kteríž zkaženi býti mají berany válecnými a mecem:
5 Potáhnout k boji proti Kaldejským, ale aby naplnili tyto domy mrtvými tely lidskými, kteréž zbiji v hneve svém a v prchlivosti své, pro jejichž všelikou nešlechetnost skryl jsem tvár svou od mesta tohoto.
6 Aj, já zopravuji je a vzdelám, a uzdravím obyvatele, a zjevím jim hojnost pokoje, a to stálého.
7 Nebo privedu zase zajaté Judské a zajaté Izraelské, a vzdelám je jako prvé,
8 A ocistím je od všeliké nepravosti jejich, kterouž hrešili proti mne, a odpustím všecky nepravosti jejich, kterýmiž hrešili proti mne, a jimiž zproneverovali se mne.
9 A tot mi bude k jménu, k radosti, k chvále, a k zvelebení mezi všemi národy zeme, kteríž uslyší o všem tom dobrém, kteréž já jim uciním, a desíce se, trásti se budou nade vším tím dobrým a nade vším pokojem tím, kterýž já jim zpusobím.
10 Takto praví Hospodin: Na tomto míste, o kterémž vy ríkáte: Popléneno jest, tak že není ani cloveka ani žádného hovada v mestech Judských a na ulicích Jeruzalémských zpustlých, tak že není žádného cloveka, ani žádného obyvatele, ani žádného hovada,
11 Ještet bude slýchán hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevesty, hlas rkoucích: Oslavujte Hospodina zástupu, nebo dobrý jest Hospodin, nebo na veky milosrdenství jeho, a obetujících díkcinení v dome Hospodinove, když zase privedu zajaté zeme této jako na pocátku, praví Hospodin. [1]
12 Takto praví Hospodin zástupu: Na míste tomto popléneném, tak že není žádného cloveka ani hovada, i ve všech mestech jeho bude ješte obydlé pastýru, kdež by chovali stáda.
13 V mestech pri horách, v mestech na rovinách a v mestech v strane polední, tolikéž v zemi Beniaminove a vukol Jeruzaléma, i v mestech Judských, ješte procházívati budou stáda skrze ruce pocítajícího, praví Hospodin.
14 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vykonám slovo to výborné, kteréž jsem mluvil o domu Izraelovu a o domu Judovu.
15 V tech dnech a za casu toho zpusobím to, aby zrostl Davidovi výstrelek spravedlivý, kterýž konati bude soud a spravedlnost na zemi. [2]
16 V tech dnech spasen bude Juda, a Jeruzalém bydliti bude bezpecne, a tot jest, což jemu privolá Hospodin, spravedlnost naše. [3]
17 Nebo takto praví Hospodin: Nebudet vyplénen muž z rodu Davidova, ješto by nesedel na stolici domu Judského.
18 Z kneží také Levítských nebude vyplénen muž od tvári mé, ješto by neobetoval zápalu, a zapaloval suchou obet, a obetoval obet po všecky dny.
19 Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, rkoucí:
20 Takto praví Hospodin: Jestliže budete moci zrušiti smlouvu mou se dnem, a smlouvu mou s nocí, aby nebývalo dne ani noci casem svým:
21 Takét smlouva má zrušena bude s Davidem služebníkem mým, aby nemel syna, kterýž by kraloval na stolici jeho, a s Levítskými knežími, aby nebyli služebníky mými.
22 A jakož nemuže secteno býti vojsko nebeské, ani zmeren býti písek morský, tak rozmnožím síme Davida služebníka svého, a Levítu mne prisluhujících.
23 Opet stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, rkoucí:
24 Což nesoudíš, co lid tento mluví, ríkaje: Že dvojí celed, kterouž byl vyvolil Hospodin, již ji zavrhl, a lidem mým že pohrdají, jako by nebyl více národem pred oblícejem jejich.
25 Takto praví Hospodin: Nebude-lit smlouva má se dnem a nocí, a ustanovení nebes i zeme zdržáno,
26 Také síme Jákobovo a Davida služebníka svého zavrhu, abych nebral z semene jeho tech, kteríž by panovati meli nad semenem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, když zase privedu zajaté jejich, a smiluji se nad nimi.