1 Proti Ammonitským. Takto praví Hospodin: Což nemá žádných synu Izrael? Což dedice žádného nemá? Proc dedicne opanoval král jejich Gádu, a lid jeho v mestech tohoto bydlí?
2 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že zpusobím, aby slyšáno bylo proti Rabba Ammonitských troubení válecné, a aby bylo obráceno v hromadu rumu, a jiná mesta jeho ohnem vypálena. I opanuje Izrael ty, kteríž jej byli opanovali, praví Hospodin.
3 Kvel Ezebon, když popléneno bude Hai, kricte, ó dcery Rabba, prepašte se žínemi, placte, a bežte pres ploty; nebo král váš do zajetí pujde, kneží jeho i knížata jeho spolu.
4 Což se chlubíš údolími, když oplývá údolí tvé, ó dcero zpurná, kteráž doufáš v pokladech svých, ríkajíc: Kdo by táhl na mne?
5 Aj, já uvedu na tebe strach, praví Panovník Hospodin zástupu, ze všeho vukolí tvého, jímž rozehnáni budete všickni, a nebude žádného, kdo by shromáždil toulající se.
6 A však potom zase privedu zajaté Ammonitské, dí Hospodin.
7 Proti Idumejským. Takto praví Hospodin zástupu: Což není více moudrosti v Teman? Zahynula rada od rozumných? Zmarena moudrost jejich?
8 Utíkejte, obrate se, a hluboko se schovejte, obyvatelé Dedan; nebo bídu uvedu na Ezau v cas navštívení jeho.
9 Kdyby ti, kteríž zbírají víno, prišli na tebe, zdaž by nepozustavili paberku? Pakli zlodeji v noci, zdaž by škodili více nad potrebu svou?
10 Ale já obnažím Ezau, zodkrývám skrýše jeho, tak že se nebude moci ukryti. Pohubenot bude síme jeho i bratrí jeho i sousedé jeho, tak že nebude naprosto, kdo by rekl:
11 Zanech sirotku svých, já živiti je budu, a vdov svých mne se doverte.
12 Takto zajisté praví Hospodin: Aj, ti, kteríž nemají žádného práva píti kalichu tohoto, predce pijí, ty pak sám abys toho naprosto prázen byl? Nebudeš prázen, ale jistotne píti budeš.
13 Nebo skrze sebe prisahám, dí Hospodin, že pustinou, útržkou, pouští a prokletím bude Bozra, a všecka mesta jeho budou pouští vecnou.
14 Povest slyšel jsem od Hospodina, že posel k národum poslán jest: Shromaždte se, a táhnete proti nemu; nuže, vstante k boji.
15 Nebo aj, zpusobím to, abys byl za nejšpatnejšího mezi národy, v nevážnosti mezi lidmi.
16 To, že jsi hrozný, zklamá te, i pýcha srdce tvého, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, kterýž se držíš vysokých pahrbku. Bys pak vysoko udelal hnízdo své jako orlice, i odtud te strhnu, dí Hospodin.
17 I bude zeme Idumejská pustinou. Každý, kdož pujde skrze ni, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jejími;
18 Jako podvrácení Sodomy a Gomory a sousedu jejich, praví Hospodin. Neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn cloveka.
19 Aj, jako lev vystupuje i více než zdutí Jordána proti príbytku Nejsilnejšího, a však v okamžení zaženu jej z této zeme, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mne rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýr, kterýž by se postavil proti mne?
20 Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavrel o Idumejských, a to, což myslil proti obyvatelum Temanským: Zajisté žet je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i príbytky jejich.
21 Od hrmotu pádu jejich trásti se bude ta zeme, hlas a krik jejich slyšán bude u more Rudého.
22 Aj, jako orlice pritáhne a priletí, a roztáhne krídla svá na Bozru, i bude srdce silných Idumejských v ten den podobné srdci ženy svírající se.
23 Proti Damašku. Zastydí se Emat i Arfad, nebo novinu zlou uslyší, a užasnou se, tak že se i more zkormoutí, aniž se bude moci upokojiti.
24 Oslábne Damašek, obrátí se k utíkání, a hruza podejme jej, svírání a bolesti zachvátí jej jako rodicku.
25 Ale rkou: Jakž by nemelo ostáti mesto slovoutné, mesto radosti mé?
26 Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní vypléneni budou v ten den, dí Hospodin zástupu.
27 A zanítím ohen ve zdi Damašské, kterýž do konce zkazí paláce Benadadovy.
28 Proti Cedar a královstvím Azor, kteráž pohubiti má Nabuchodonozor král Babylonský. Takto praví Hospodin: Vstante, táhnete proti Cedar, a vyplente národy východní.
29 Stany jejich i stáda jejich vezmou, kortýny jejich se vším nádobím jejich, i velbloudy jejich poberou sobe, a volati budou na ne: Strach jest vukol.
30 Utecte, rozprchnete se rychle, skrejte se hluboce, obyvatelé Azor, dí Hospodin, nebot Nabuchodonozor král Babylonský složil proti vám radu, a vymyslil proti vám chytrost.
31 Vstante, táhnete proti národu upokojenému, kterýž sedí bezpecne, praví Hospodin. Nemá ani vrat ani závory, a samotní bydlejí.
32 Budou zajisté velbloudi jejich v loupež, a množství dobytku jejich v korist, a rozptýlím na všeliký vítr ty, kteríž i v nejzadnejších koutech bydlejí, a ze všech stran uvedu bídu na ne, dí Hospodin.
33 I bude Azor príbytkem draku, pustinou až na veky; neosadí se tam žádný, aniž bude bydleti v nem syn cloveka.
34 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti Elamitským, na pocátku kralování Sedechiáše krále Judského, rkoucí:
35 Takto praví Hospodin zástupu: Aj, já polámi lucište Elamitských, nejvetší sílu jejich.
36 Uvedu zajisté na Elamitské ctyri vetry ode ctyr stran sveta, a rozptýlím je na všecky ty vetry, tak že nebude národu, do nehož by se nedostal nekdo z vyhnaných Elamitských.
37 A predesím Elamitské pred neprátely jejich a pred temi, kteríž hledají bezživotí jejich. Uvedu, pravím, na ne zlé, prchlivost hnevu svého, dí Hospodin, a budu posílati za nimi mec, dokudž jim konce neuciním.
38 I postavím stolici svou mezi Elamitskými, a vypléním odtud krále i knížata, praví Hospodin.
39 A však stane se v posledních dnech, že zase privedu zajaté Elamitské, dí Hospodin.