1 Slovo, kteréž mluvil Hospodin proti Babylonu a proti zemi Kaldejské skrze Jeremiáše proroka:
2 Oznamujte mezi národy a rozhlašujte, zdvihnete korouhev, rozhlašujte, netajte, rcete: Vzat bude Babylon, zahanben bude Bél, potrín bude Merodach, zahanbeny budou modly jeho, potríni budou ukydaní bohové jeho. [1]
3 Nebo pritáhne na nej národ od pulnoci, kterýž obrátí zemi jeho v pustinu, tak že nebude obyvatele v ní. Od cloveka až do hovada vystehují se, odejdou.
4 V tech dnech a toho casu, dí Hospodin, prijdou synové Izraelští, oni i synové Judští spolu; placíce, ochotne pujdou, a Hospodina Boha svého hledati budou.
5 Na cestu k Sionu ptáti se budou, a obrátíce se tam, reknou: Podte a pripojte se k Hospodinu smlouvou vecnou, nepricházející v zapomenutí.
6 Ovce hynoucí jsou lid muj, pastýri jejich pusobí to, aby bloudily, a po horách se toulaly, s hury na pahrbek chodily, zapomenuvše na príbytky své.
7 Všickni, kteríž je nalézají, zžírají je, a neprátelé jejich ríkají: Nebudeme nic vinni, proto že hreší proti Hospodinu. Príbytek spravedlnosti a otcu jejich nadeje jest Hospodin.
8 Vystehujte se z prostredku Babylona, a z zeme Kaldejské vyjdete, a budte jako kozlové pred stádem.
9 Nebo aj, já vzbudím a privedu na Babylon shromáždení národu velikých z zeme pulnocní, kterížto sšikují se proti nemu, i bude dobyt odtud. Kterýchžto strely jsou jako silného, jenž sirobu uvodí; žádnát se nenavrátí na prázdno.
10 I bude zeme Kaldejských v loupež; všickni, kteríž ji loupiti budou, nasytí se, dí Hospodin.
11 Proto že se veselíte, proto že pléšete, ó dráci dedictví mého, proto že jste zbujneli jako jalovice vytylá, a provyskujete jako rekové,
12 Zahanbena bude matka vaše velice, a zapýrí se rodicka vaše: Aj, nejzadnejší z národu, poušt, zeme vyprahlá a pustina.
13 Pro prchlivost Hospodinovu nebude v ní bydleno, ale velmi spustne všecko. Každý, kdož pujde mimo Babylon, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jeho.
14 Sšikujte se proti Babylonu vukol všickni, kteríž natahujete lucište, strílejte proti nemu, nelitujte strely; nebo hrešil proti Hospodinu.
15 Kricte proti nemu vukol: Poddal se, padli základové jeho, poboreny jsou zdi jeho. Nebo pomsta Hospodinova jest, uvedte pomstu na nej; jakž ciníval, ucinte jemu.
16 Vyplente rozsevace z Babylona, i držícího srp v cas žne; pred mecem hubícím každý necht se k lidu svému obrátí, a každý do zeme své necht utece.
17 Hovádko zahnané jest Izrael, kteréž lvové splašili. Nejprvé zžíral je král Assyrský, tento pak poslednejší, Nabuchodonozor král Babylonský, kosti jeho potrel.
18 Protož toto praví Hospodin zástupu, Buh Izraelský: Aj, já navštívím krále Babylonského i zemi jeho, jako jsem navštívil krále Assyrského.
19 A privedu zase Izraele do príbytku jeho, aby se pásl na Karmeli a Bázan, a na hore Efraim, a v Galád aby se sytila duše jeho.
20 V tech dnech a toho casu, dí Hospodin, byla-li by vyhledávána nepravost Izraelova, nebude žádné, a hríchové Judovi, však nebudou nalezení; nebo odpustím tem, kteréž pozustavím.
21 Proti té zemi zpurných táhni, a proti obyvatelum pomsty; zhub je a zahlad jako proklaté i utíkající, dí Hospodin. Uciniž, pravím, všecko, jakž prikazuji tobe, [2]
22 At jest hluk boje v té zemi a potrení veliké.
23 Jakž by posekáno a polámáno býti mohlo kladivo vší zeme? Jak by k užasnutí Babylon býti mohl mezi národy?
24 Polékl jsem na te, ó Babylone, procež vzat budeš, než zvíš. Nalezen, ano i polapen budeš, proto že jsi smel potýkati se s Hospodinem.
25 Otevrel Hospodin poklad svuj, a vynesl nástroje hnevu svého; nebo dílo toto jest Panovníka Hospodina zástupu v zemi Kaldejské.
26 Pritáhnete na ni od konce zeme, zotvírejte obilnice její, šlapejte po ní jako po stozích, a zahladte ji jako proklatou, tak aby z ní niceho nepozustalo.
27 Zbíte mecem všecky volky její, necht sstoupí k zabití; beda jim, když prijde den jejich, cas navštívení jejich.
28 Hlas utíkajících a ucházejících z zeme babylonské, aby oznámili na Sionu pomstu Hospodina Boha našeho, pomštení chrámu jeho.
29 Shromaždte proti babylonu nejudatnejší, všickni natahující lucište, položte se proti nemu vukol, at nelze jemu ujíti. Odplatte jemu podlé skutku jeho, všecko, jakž delával, ucinte jemu; nebo proti Hospodinu pýchal, proti Svatému Izraelskému. [3]
30 Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní jeho vypléneni budou v ten den, dí Hospodin.
31 Aj, já jsem proti tobe, ó pýcho, praví Panovník Hospodin zástupu; nebot prišel den tvuj, cas, abych te navštívil.
32 Poklesne se zajisté ten pyšný a padne, a nebude žádného, kdo by jej zdvihl; a zanítím ohen v mestech jeho, kterýžto zžíre všecka vukolí jeho.
33 Takto praví Hospodin zástupu: Utišteni jsou synové Izraelští, i s syny Judskými, a všickni, kteríž je zjímali, drží je, nechtí propustiti jich.
34 Ale vykupitel jejich silný, jehož jméno jest Hospodin zástupu, jistotne povede pri jejich, aby pokoj zpusobil této zemi, a pohnul obyvateli Babylonskými.
35 Mec na Kaldejské, dí Hospodin, a na obyvatele Babylonské, i na knížata jeho i na mudrce jeho.
36 Mec na lháre, aby se zbláznili, mec na silné jeho, aby potríni byli.
37 Mec na kone jeho a na vozy jeho, i na všecku tu smesici, kteráž jest u prostred neho, aby byli jako ženy; mec na poklady jeho, aby rozchvátáni byli.
38 Sucho na vody jeho, aby vyschly; nebo zeme plná jest rytin, a pri modlách bláznívají.
39 Protož bydliti budou tam šelmy s hroznými potvorami, bydliti budou v ní i mladé sovy; a nebude tam bydleno na veky, ani prebýváno od národu až do pronárodu.
40 Podobná bude k podvrácení hroznému Sodomy a Gomory i sousedu jejich, dí Hospodin; neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn cloveka.
41 Aj, lid pritáhne od pulnoci, a národ veliký, i králové znamenití, vzbuzeni jsouce od stran zeme.
42 Lucište a kopí pochytí, ukrutní budou, a neslitují se; hlas jejich jako more zvuceti bude, a na koních pojedou, sšikovaní jako muž udatný k boji proti tobe, ó dcero Babylonská.
43 Král Babylonský jakž uslyší povest o nich, opadnou ruce jeho, úzkost zachvátí jej, bolest jako rodicku.
44 Aj, jako lev vystupuje, více než zdutí Jordána proti príbytku Nejsilnejšího, a však v okamžení zaženu jej z této zeme, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mne rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýr, kterýž by se postavil proti mne?
45 Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavrel o Babylonu, a to, což myslil proti zemi Kaldejské: Zajisté žet je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i príbytek jejich.
46 Od zvuku pri dobývání Babylona trásti se bude ta zeme, a krik mezi národy slyšán bude.