1 V ten cas, dí Hospodin, vyberou kosti králu Judských, i kosti knížat jejich, i kosti kneží, i kosti proroku, ano i kosti obyvatelu Jeruzalémských z hrobu jejich,
2 A rozmecí je proti slunci a mesíci, i proti všemu vojsku nebeskému, kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž hledají, a kterýmž se klanejí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou místo hnoje na svrchku zeme.
3 I bude žádostivejší smrt nežli život všechnem ostatkum tem, kteríž pozustanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli pozustali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupu.
4 Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti?
5 Proc se odvrátil lid tento Jeruzalemský odvrácením vecným? Chytají se lsti, a nechtí se navrátiti.
6 Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo by želel zlosti své, ríkaje: Což jsem ucinil? Každý obrácen jest k behu svému jako kun, kterýž prudce beží k boji.
7 Ješto cáp u povetrí zná narízené casy své, a hrdlicka i reráb i vlaštovice šetrí casu príletu svého, lid pak muj nezná soudu Hospodinova.
8 Jakž mužete ríci: Moudrí jsme a zákon Hospodinuv máme? Aj, jiste nadarmo delá písar péro, nadarmo jsou v zákone zbehlí.
9 Kohož zahanbili ti moudrí? Kdo jsou predešeni a jati? Aj, slovem Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich?
10 A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich tem, kteríž by je opanovali; nebo od nejmenšího až do nejvetšího všickni naporád vydali se v lakomství, od proroka až do kneze všickni naporád provodí faleš.
11 Nebo hojí potrení dcery lidu mého po vrchu, ríkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.
12 Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti umeli. Protož padnou, když oni padati budou; v cas, v nemž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
13 Do konce vykorením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na vinném kmenu, ani žádných fíku na fíku, ano i list sprchne, a což dám jim, odjato bude.
14 Proc my tu sedíme? Shromaždte se, a vejdeme do mest hrazených, a odpocineme tam. Ale Hospodin Buh náš káže odpocívati nám, když vodou jedovatou napojí nás, proto že jsme hrešili proti Hospodinu.
15 Cekej pokoje, ale nic dobrého, casu uzdravení, ale aj, hruza.
16 Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokrikování silných jeho všecka zeme se trese, kteríž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, mesto i ty, kteríž bydlejí v nem.
17 Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatejší, proti nimž nic neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin.
18 Srdce mé ve mne, kteréž by mne melo obcerstvovati v zármutku, mdlé jest.
19 Aj, hlas kriku dcery lidu mého z zeme velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na nem? Proc mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemcu?
20 Pominula žen, dokonalo se léto, a my nejsme vyprošteni.
21 Pro potrení dcery lidu mého potrín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne.
22 Což není žádného lékarství v Galád? Což není žádného lékare tam? Proc tedy není zhojena dcera lidu mého?