1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, rkoucí:
2 Postav se v brane domu Hospodinova, a ohlašuj tam slovo toto, a rci: Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteríž vcházíte do bran techto, abyste se klaneli Hospodinu.
3 Takto praví Hospodin zástupu, Buh Izraelský: Polepšte cest svých i predsevzetí svých, a zpusobím to, abyste bydlili na míste tomto.
4 Neskládejte nadeje své v slovích lživých, ríkajíce: Chrám Hospodinuv, chrám Hospodinuv, chrám Hospodinuv jest.
5 Ale jestliže všelijak polepšíte cest svých, a predsevzetí svých, jestliže spravedlive soud konati budete mezi mužem a mezi bližním jeho;
6 Prichozího, sirotka a vdovy neutisknete, a krve nevinné nevylejete na míste tomto, a za bohy cizími nebudete-li choditi k svému zlému:
7 Tedy zpusobím, abyste bydlili na míste tomto, v zemi, kterouž jsem dal otcum vašim, od veku až na veky.
8 Aj, vy skládáte nadeji svou v slovích lživých, kteráž neprospívají.
9 Zdaliž kradouce, mordujíce a cizoložíce i krive prisahajíce a kadíce Bálovi; též chodíce za bohy cizími, jichž neznáte,
10 Predce choditi a postavovati se budete pred oblícejem mým v dome tomto, kterýž nazván jest od jména mého, a ríkati: Vyprošteni jsme, abyste páchali ty všecky ohavnosti?
11 Což peleší lotrovskou jest dum tento pred ocima vašima, kterýž nazván jest od jména mého? Aj, takét já vidím, dí Hospodin. [1]
12 Ale jdete aspon na místo mé, kteréž bylo v Sílo, kdež jsem byl zpusobil príbytek jménu svému z pocátku, a vizte, co jsem ucinil jemu pro nešlechetnost lidu svého Izraelského.
13 Protož nyní, že ciníte všecky skutky tyto, dí Hospodin, a když mluvím k vám, ráno vstávaje, a to ustavicne, tedy neposloucháte, a když volám na vás, tedy neozýváte se: [2]
14 Protož uciním domu tomuto, kterýž nazván jest od jména mého, v nemž vy doufáte, i místu tomuto, kteréž jsem dal vám a otcum vašim, jako jsem ucinil Sílo;
15 A zavrhu vás od tvári své, jako jsem zavrhl bratrí vaše, všecko síme Efraimovo.
16 Ty tedy nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za ne hlasu a modlitby, aniž se primlouvej ke mne; nebo te nikoli nevyslyším.
17 Zdaliž sám nevidíš, co oni ciní v mestech Judských a po ulicích Jeruzalémských?
18 Synové zbírají dríví, a otcové zanecují ohen, ženy pak zadelávají testo, aby pekly koláce tvoru nebeskému, a obetovali obeti mokré bohum cizím, aby mne popouzeli.
19 Zdaliž to proti mne jest, že mne oni popouzejí? dí Hospodin. Zdali není proti nim k zahanbení tvári jejich?
20 Procež takto praví Panovník Hospodin: Aj, hnev muj a prchlivost má vylita bude na místo toto, na lidi i na hovada, i na dríví polní, i na úrody zeme, a horeti bude, tak že neuhasne.
21 Takto praví Hospodin zástupu, Buh Izraelský: Zápaly své pridejte k obetem svým, a jezte maso.
22 Nebo jsem nemluvil s otci vašimi, aniž jsem prikázal jim v ten den, v kterýž jsem je vyvedl z zeme Egyptské, o zápalích a obetech.
23 Ale toto prikázal jsem jim, rka: Poslouchejte hlasu mého, a budu vaším Bohem, a vy budete mým lidem, a chodte po vší ceste, kterouž jsem vám prikázal, aby vám dobre bylo.
24 Však neposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale chodili po radách, a podlé zdání srdce svého zlého. Obrátili se ke mne hrbetem a ne tvárí svou.
25 Od toho casu, jakž vyšli otcové vaši z zeme Egyptské, až do tohoto dne posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky, každý den ráno vstávaje, a to ustavicne.
26 Však neposlechli mne, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdivše šíji svou, hure cinili nežli otcové jejich.
27 Když jim mluvíš všecka slova tato, ani tebe neposlouchají, a když voláš na ne, neohlašují se tobe.
28 Protož rciž jim: Tento jest národ, kteríž neposlouchají hlasu Hospodina Boha svého, aniž prijímají naucení. Zhynula pravda, a vymizela z úst jejich.
29 Ohol vlasy své a zavrz, a naríkej hlasem na místech vysokých; nebo zavrhl Hospodin a opustil rodinu, na kterouž se velmi hnevá.
30 Cinili zajisté synové Judovi, což zlého jest pred ocima mýma, dí Hospodin. Nastaveli ohavností svých v dome tom, kterýž nazván jest od jména mého, aby poškvrnili jej.
31 Nadto vzdelali výsosti Tofet, kteréž jest v údolí syna Hinnom, aby pálili syny své i dcery své ohnem, cehož jsem neprikázal, aniž vstoupilo na srdce mé.
32 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, kdyžto nebude slouti více Tofet, ani údolí syna Hinnom, ale údolí mordu, a pochovávati budou v Tofet, nebo nebude dostávati místa.
33 I budou mrtvá tela lidu tohoto za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským, a nebude žádného, kdo by odstrašil.
34 Zpusobím také, aby prestal v mestech Judských a v ulicích Jeruzalémských hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevesty; nebo pustinou ucinena bude zeme.