1 A odpovídaje Elifaz Temanský, rekl:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospešný býti muže clovek, když sobe nejmoudreji pocíná?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlnuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce te, mste nad tebou?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Nebo jsi brával základ od bratrí svých bez príciny, a roucha z nahých jsi svlácel.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbranovals chleba.
8 Ale muži boháci prál jsi zeme, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní sedel.
9 Vdovy pak pouštel jsi prázdné, ackoli ramena sirotku potrína byla.
10 A protož obklicuji te osídla, a desí te strach nenadálý,
11 Aneb tma, abys nevidel, anobrž rozvodnení prikrývá te.
12 Ríkáš: Zdaž Buh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvezd, jak jsou vysoké. [1]
13 Protož pravíš: Jak by vedel Buh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Šetríš-liž stezky veku predešlého, kterouž kráceli lidé marní?
16 Kteríž vypléneni jsou pred casem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Kteríž ríkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim uciniti mel Všemohoucí?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými vecmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 Zvlášt když není vypléneno jmení naše, ostatky pak jejich sežral ohen.
21 Privykejž medle s ním choditi, a pokojneji se míti, skrze to prijde tobe všecko dobré.
22 Prijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož reci jeho v srdci svém.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdelán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanu svých,
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potocního zlata z Ofir.
25 Nebo bude Všemohoucí nejcistším zlatem tvým, a stríbrem i silou tvou.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tvári své,
27 Pokorne modliti se budeš jemu, a vyslyší te; procež sliby své plniti budeš.
28 Nebo cožkoli zacneš, budet se dariti, anobrž na cestách tvých svítiti bude svetlo.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Ját jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest ocí ponížených, Buh spasena uciní.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, cistotou rukou tvých.