1 A odpovídaje Job, rekl:
2 Poslouchejte pilne reci mé, a bude mi to za potešení od vás.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Zdaliž já pred clovekem naríkám? A ponevadž jest proc, jakž nemá býti ssoužen duch muj?
5 Pohledte na mne, a užasnete se, a položte prst na ústa.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se desím, a spopadá telo mé hruza.
7 Proc bezbožní živi jsou, k veku starému pricházejí, též i bohatnou?
8 Síme jejich stálé jest pred oblícejem jejich s nimi, a rodina jejich pred ocima jejich.
9 Domové jejich bezpecni jsou pred strachem, aniž metla Boží na nich. [1]
10 Býk jejich pripouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Vypouštejí jako stádo malické své, a synové jejich poskakují.
12 Povyšují hlasu pri bubnu a harfe, a veselí se k zvuku muziky.
13 Tráví v štestí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14 Kteríž ríkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Ale pohled, že není v moci jejich štestí jejich, procež rada bezbožných vzdálena jest ode mne. [2]
17 Casto-liž svíce bezbožných hasne? Prichází-liž na ne bída jejich? Podeluje-liž je bolestmi Buh v hneve svém?
18 Bývají-liž jako plevy pred vetrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Odkládá-liž Buh synum bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 A aby videly oci jeho neštestí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 O dum pak jeho po nem jaká jest péce jeho, když pocet mesícu jeho bude umenšen?
22 Zdali Boha silného kdo uciti bude umení, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpecný a pokojný.
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Jiný pak umírá v horkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potešením.
26 Jednostejne v prachu lehnou, a cervy se rozlezou.
27 Aj, známt myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mne nepráve vymýšlíte.
28 Nebo pravíte: Kde jest dum urozeného? A kde stánek príbytku bezbožných?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspon jejich nepovolíte,
30 Že v den neštestí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhnevání pristrín bývá?
31 Kdo jemu oznámí zjevne cestu jeho? Aneb za to, co cinil, kdo jemu odplatí?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zustane.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, tech pak, kteríž ho predešli, není poctu.
34 Hle, jak vy mne marne troštujete, nebo v odpovedech vašich nezustává než faleš.