1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, rekl: [1]
2 Pocneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho težce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby nemel mluviti?
3 Aj, ucívals mnohé, a rukou opuštených jsi posiloval.
4 Padajícího pozdvihovals recmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocnoval.
5 Nyní pak, jakž toto prišlo na tebe, težce to neseš, a jakž te dotklo, predešen jsi.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadejí tvou, a uprímost cest tvých ocekáváním tvým?
7 Rozpomen se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde uprímí vyhlazeni jsou?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteríž orali nepravost, a rozsívali prevrácenost, že ji i žali. [2]
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Rvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvícat setríni bývají.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvícata mladá rozptýlena bývají.
12 Nebo i tajne doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé neco malicko toho.
13 V premyšlováních z videní nocních, když pripadá tvrdý sen na lidi,
14 Strach pripadl na mne a lekání, kteréž predesilo všecky kosti mé.
15 Duch zajisté pred tvárí mou šel, tak že vlasové vstávali na tele mém.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tvári jeho; tvárnost jen byla pred ocima mýma. Mezi tím mlce, slyšel jsem hlas:
17 Zdaliž muže clovek spravedlivejším býti než Buh, aneb muž cistším nad toho, kterýž ho ucinil? [3]
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a pri andelích svých zanechal nedostatku.
19 Cím více pri tech, kteríž bydlejí v domích hlinených, jejichž základ jest na prachu, a setríni bývají snáze než mol.
20 Od jitra až do vecera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na veky zahynou.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.