1 Není žádného tak smelého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se prede mnou?
2 Kdo mne cím predšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
3 Nebudu mlceti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
4 Kdo odkryl svrchek odevu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k nemu pristoupí?
5 Vrata úst jeho kdo otevre? Okolo zubu jeho jest hruza.
6 Šupiny jeho pevné jako štítové sevrené velmi tuze.
7 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ne.
8 Jedna druhé se prídrží, a nedelí se.
9 Od kýchání jeho zažžehá se svetlo, a oci jeho jsou jako záre svitání.
10 Z úst jeho jako pochodne vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
11 Z chrípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
12 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
13 V šíji jeho prebývá síla, a pred ním utíká žalost.
14 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v nem, aniž se rozdrobuje.
15 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
16 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnejší, až se strachem i vycištují.
17 Mec stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancír.
18 Pokládá železo za plevy, ocel za drevo shnilé.
19 Nezahání ho strela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
20 Za stéblo pocítá strelbu, a posmívá se šermování kopím.
21 Pod ním ostré strepiny, stele sobe na veci špicaté jako na bláte.
22 Pusobí, aby vrelo v hlubine jako v kotle, a kormoutilo se more jako v moždíri.
23 Za sebou patrnou ciní stezku, až sezdá, že propast má šediny.
24 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak ucinen byl bez strachu.
25 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.