1 Stalo se také toho casu, když krále nebylo v Izraeli, že muž nejaký Levíta, jsa pohostinu pri strane hory Efraimské, pojal sobe ženu ženinu z Betléma Judova.
2 Kterážto ženina smilnila u neho. I odešla od neho do domu otce svého do Betléma Judova, a byla tam plné ctyri mesíce.
3 Vstav pak muž její, šel za ní, aby namluve ji, zase ji privedl, maje s sebou mládence svého a dva osly. Tedy ona uvedla jej do domu otce svého. Kteréhož když uzrel otec té devky, zradoval se z príchodu jeho.
4 I zdržel jej tchán jeho, otec té devky, tak že pozustal u neho za tri dni. Tu také jídali i píjeli i nocovali.
5 Dne pak ctvrtého, když tím raneji vstali, vstal i on, aby odšel. Tedy rekl otec té devky k zeti svému: Posilni se kouskem chleba, a potom pujdete.
6 Sedli tedy a pojedli oba spolu, a napili se. Potom rekl otec devky k muži: Posediž medle, nýbrž pobud pres noc, a bud mysli veselé.
7 Když pak vstal ten muž, chteje predce jíti, mocí jej zdržel test jeho. A tak se vrátil a zustal tu pres noc.
8 Potom dne pátého vstal tím raneji, aby se bral. I rekl otec té devky: Posiln se, prosím. I prodlili, až se den nachýlil, nebo jedli oba.
9 Tedy vstal muž ten, aby šel, on i ženina jeho i mládenec jeho. I rekl mu tchán jeho, otec devky: Aj, již se den nachýlil k vecerou, medle zustante pres noc; aj, dokonává se den, pobud pres noc zde, a bud mysli veselé, a zítra tím raneji vypravíte se na cestu svou, a pujdeš k príbytku svému.
10 On pak nechtel zustati pres noc, ale vstav, odšel, a prišel proti Jebus, jenž jest Jeruzalém, a s ním dva oslové s bremeny i ženina jeho.
11 Když pak byli blízko Jebus, a den se velmi nachýlil, rekl mládenec pánu svému: Pod, prosím, obratme se do mesta toho Jebuzejského, abychom v nem prenocovali.
12 Jemuž odpovedel pán jeho: Neobrátíme se do mesta cizozemcu, kteréž není synu Izraelských, ale pujdeme až do Gabaa.
13 Rekl ješte mládenci svému: Pod, abychom prišli k nekterému z tech míst, a zustali pres noc v Gabaa aneb v Ráma.
14 Pomíjejíce tedy, odešli, a zapadlo jim slunce blízko Gabaa, kteréž jest Beniaminských.
15 I obrátili se tam, aby vejdouce, zustali pres noc v Gabaa. A když tam všel, posadil se na ulici mesta, proto že nebyl, kdo by je prijal do domu a dal jim nocleh.
16 A aj, muž starý vracoval se od práce své s pole u vecer, kterýž také byl s hory Efraimovy, a bydlil pohostinu v Gabaa; ale lidé místa toho byli synové Jemini.
17 A když pozdvihl ocí svých, uzrel muže toho pocestného na ulici mesta. I rekl jemu ten starec: Kam se béreš, a odkud jdeš?
18 Jemuž odpovedel: Jdeme z Betléma Judova až k stranám hory Efraimovy, odkudž jsem; nebo jsem byl odšel do Betléma Judova. Jdut pak do domu Hospodinova, a není žádného, kdo by mne prijal do domu;
19 Ješto mám i slámu a obrok pro osly své, tolikéž i chléb, ano i víno pro sebe a devku tvou, a mládence, kterýž jest s služebníkem tvým, tak že v nicemž nemáme nedostatku.
20 I rekl muž ten starý: Mej ty pokoj. Cehot se koli nedostává, necht já to opatrím, ty toliko na ulici nezustávej pres noc.
21 Tedy uvedl jej do domu svého, a obrok dal oslum; potom umyvše nohy své, jedli a pili.
22 A když ocerstvili srdce své, aj, muži mesta toho, muži nešlechetní, obklícivše dum, tloukli na dvére a mluvili tomu muži starci, hospodári domu, rkouce: Vyved muže toho, kterýž všel do domu tvého, abychom ho poznali.
23 K nimžto vyšed muž ten, hospodár domu, rekl jim: Nikoli, bratrí moji, necinte, prosím, zlého, ponevadž všel ten muž do domu mého, neprovodte nešlechetnosti té.
24 Aj, dceru svou, kteráž pannou jest, a ženinu jeho, ty hned vyvedu, i ponížíte jich, aneb uciníte jim, což se vám za dobré vidí; jen muži tomu necinte veci té hanebné.
25 Ale nechteli ho uposlechnouti muži ti. Pojav tedy muž ten ženinu svou, vyvedl ji k nim ven, i poznali ji, a zle jí požívali pres celou noc až do jitra; potom pustili ji, když pocínalo zasvitávati.
26 V svitání pak prišla žena ta, a padši, ležela u dverí domu toho muže, kdež byl pán její, až se rozednilo.
27 Když pak vstal pán její ráno, otevrev dvére domu, vycházel, aby se bral dále cestou svou. A aj, žena ta, ženina jeho, ležela u dverí domu, a ruce její byly na prahu.
28 Jížto rekl: Vstan, a podme. A nic neodpovedela. Vzav tedy ji na osla, a vstav muž ten, odšel k místu svému.
29 Když pak prišel do domu svého, vzal mec, a pochytiv ženinu svou, rozsekal ji s kostmi jejími na dvanácte kusu, a rozeslal ji po všech koncinách Izraelských.
30 A bylo, že kdožkoli uzrel, pravil: Nikdy se nestalo ani vidíno bylo co podobného od toho casu, jakž vyšli synové Izraelští z zeme Egyptské, až do tohoto dne. Posudte toho pilne, poradte se a promluvte o to.