1 V tech dnech nebylo krále v Izraeli, a toho casu pokolení Dan hledalo sobe dedicného místa k bydlení, nebo se mu ješte nebylo dostalo dílu u prostred synu Izraelských až do dne toho.
2 Tedy poslali synové Dan z celedi své pet mužu z koncin svých, mužu silných z Zaraha a Estaol, aby spatrili zemi a pilne prohlédli ji, a rekli jim: Jdete, shlédnete zemi. Kterížto když prišli na horu Efraim až do domu Míchova, prenocovali tam.
3 Když pak byli blízko domu Míchova, poznali hlas toho mládence Levíty, a uchýlivše se tam, rekli jemu: Kdo te sem privedl? Co ty zde deláš? A co ty zde máš?
4 Odpovedel jim: Toto mi a toto ucinil Mícha, a ze mzdy najal mne, abych byl jeho knezem.
5 I rekli jemu: Porad se, prosíme, s Bohem, abychom vedeli, zdarí-li se nám cesta naše, kterouž jdeme.
6 Odpovedel jim knez: Jdete v pokoji, Hospodint spravuje cestu vaši, po níž jdete.
7 Tedy odešlo pet mužu tech, a prišli do Lais, a videli lid, kterýž tam byl, bezpecne bydlící, vedlé obyceje Sidonských v zahálce a bezpecnosti, a že nebylo, co by je kormoutiti melo v té zemi, ani kdo by dedicne ujíti chtel království. K tomu i od Sidonských vzdáleni byli, aniž spríznení jaké s kým meli.
8 Když se pak navrátili k bratrím svým do Zaraha a Estaol, rekli jim bratrí jejich: Což vy?
9 I odpovedeli: Vstante a táhneme na ne, nebo shlédli jsme tu zemi, a aj, velmi dobrá jest; a vy mlcíte? Nelenujtež se táhnouti, a vjíti k opanování té zeme.
10 (Když prijdete, vejdete k lidu bezpecnému, a do zeme prostranné;) nebo dal ji Buh v ruku vaši, místo, v nemž není žádného nedostatku jakýchkoli vecí, kteréž na zemi býti mohou.
11 Tedy vyšlo z celedi Dan odtud, totiž z Zaraha a Estaol, šest set mužu odených v odení válecné.
12 A vytáhše, položili se u Kariatjeharim Judova; procež nazvali to místo Mahane Dan až do dnešního dne, a jest za Kariatjeharim.
13 A odtud táhnouce na horu Efraim, prišli až k domu Míchovu.
14 I mluvilo tech pet mužu, kteríž chodili k shlédnutí zeme Lais, a rekli bratrím svým: Víte-liž, že v domích techto jest efod a terafim, a rytina a slitina? Protož nyní vezte, co máte ciniti.
15 A uchýlivše se tam, vešli do domu mládence Levíty v dome Míchove, a pozdravili ho pokojne.
16 Ale šest set mužu odených v zbroj svou válecnou, kteríž byli z pokolení Dan, stáli prede dvermi.
17 A šedše pet mužu, kteríž chodili k shlédnutí zeme, vešli tam a vzali rytinu a efod a terafim a slitinu; knez pak stál u vrat brány s šesti sty muži odenými v zbroji.
18 A ti, kteríž vešli do domu Míchova, vzali rytinu, efod a terafim, a slitinu. I rekl jim knez: Což to deláte?
19 Kteríž odpovedeli: Mlc, vlož ruku svou na ústa svá a pod s námi, a budeš nám za otce a za kneze. Což jest lépe tobe, knezem-li býti v dome jednoho cloveka, ci býti knezem pokolení a celedi v Izraeli?
20 I zradovalo se srdce kneze, a vzav efod a terafim a rytinu, šel u prostred lidu toho.
21 A obrátivše se odešli, a pustili napred deti a dobytek, a což meli dražšího.
22 Když pak opodál byli od domu Míchova, tedy muži, kteríž bydlili v domích blízkých domu Míchova, shromáždili se a honili syny Dan.
23 I volali za syny Dan. Kteríž ohlédše se, rekli Míchovi: Cožte, že jsi jich tolik shromáždil?
24 Odpovedel: Bohy mé, kteréž jsem udelal, vzali jste, i kneze, a odcházíte. Což pak již budu míti? A ješte se ptáte: Cot jest?
25 Jemuž odpovedeli synové Dan: Hlediž, at více neslyšíme hlasu tvého za sebou, sic jinác oborí se na vás muži hneviví, a ztratíš duši svou i duše domu svého.
26 I brali se muži Dan cestou svou. A vida Mícha, že by silnejší byli nežli on, obrátiv se, šel do domu svého.
27 Oni pak vzavše, což byl udelal Mícha, i kneze, kteréhož mel, pritáhli do Lais k lidu zahálivému a bezpecnému; i pobili je ostrostí mece, a mesto vypálili ohnem.
28 A nebylo žádného, kdo by jim spomohl; nebo daleko byl Sidon, aniž meli spríznení s kterými lidmi. Mesto pak bylo v údolí, kteréž jest v Betrohob. A vystavevše zase mesto, bydlili v nem.
29 A nazvali jméno mesta toho Dan, od jména otce svého, kterýž narozen byl Izraelovi, ješto prvé jméno mesta toho bylo Lais.
30 Postavili pak sobe synové Dan tu rytinu, a Jonatan syn Gersonuv, syna Mojžíšova, on i synové jeho byli knežími v pokolení Dan, až do dne zajetí obyvatelu zeme.
31 Vystavili tedy sobe tu rytinu, kterouž udelal Mícha, a byla tam po všecky dny,v nichž dum Boží byl v Sílo.