1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhnevání Božího.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k svetlu.
3 Toliko proti mne se postavuje, a obrací ruku svou pres celý den.
4 Uvedl sešlost na telo mé a kuži mou, a polámal kosti mé.
5 Zastavel mne a obklícil preodpornou horkostí.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteríž již dávno zemreli.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý retez muj.
8 A jakžkoli volám a kricím, zacpává uši pred mou modlitbou.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Jest nedved cíhající na mne, lev v skrejších.
11 Cesty mé stocil, anobrž roztrhal mne, a na to mne privedl, abych byl pustý.
12 Natáhl lucište své, a vystavil mne za cíl strelám.
13 Postrelil ledví má strelami toulu svého.
14 Jsem v posmechu se vším lidem svým, a písnickou jejich pres celý den.
15 Sytí mne horkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Nadto potrel o kamenícko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 A ríkám: Zahynulate síla má i nadeje má, kterouž jsem mel v Hospodinu.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a plác svuj, pelynek a žluc,
20 Rozvažujíc to ustavicne, ponižuje se ve mne.
21 A privode sobe to ku pameti, (nadeji mám),
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Neprestávajít zajisté slitování jeho,
23 Ale nová jsou každého jitra; preveliká jest pravda tvá.
24 Díl muj jest Hospodin, ríká duše má; protož nadeji mám v nem.
25 Dobrý jest Hospodin tem, jenž ocekávají na nej, duši té, kteráž ho hledá. [1]
26 Dobré jest trpelive ocekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od detinství svého,
28 Kterýž by pak byl opušten, trpelive se má v tom, což na nej vloženo,
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala nadeje,
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a syte se potupou.
31 Nebot nezamítá Pán na vecnost;
32 Nýbrž ackoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Netrápít zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synu lidských. [2]
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vezne v zemi,
35 Aby nespravedlive soudil muže pred oblícejem Nejvyššího, [3]
36 Aby prevracel cloveka v pri jeho, Pán nelibuje.
37 Kdo jest, ješto když rekl, stalo se neco, a Pán neprikázal?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Proc by tedy sobe stýskal clovek živý, muž nad kázní za hríchy své?
40 Zpytujme radeji a ohledujme cest našich, a navratme se až k Hospodinu.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Myt jsme se zproneverili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Obestrels se hnevem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Obestrels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobe modlitba.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostred národu techto.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni neprátelé naši.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštení a setrení.
48 Potokové vod tekou z ocí mých pro potrení dcery lidu mého.
49 Oci mé slzí bez prestání, proto že není žádného odtušení,
50 Ažby popatril a shlédl Hospodin s nebe.
51 Oci mé rmoutí duši mou pro všecky dcery mesta mého.
52 Lovilit jsou mne ustavicne, jako ptáce, neprátelé moji bez príciny.
53 Uvrhli do jámy život muj, a primetali mne kamením.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, rekl jsem: Jižte po mne.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Hlas muj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého pred vzdycháním mým a voláním mým.
57 V ten den, v nemž jsem te vzýval, pricházeje, ríkávals: Neboj se.
58 Pane, zasazuje se o pri duše mé, vysvobozoval jsi život muj.
59 Vidíš, ó Hospodine, prevrácenost, kteráž se mne deje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mne.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mne,
62 Reci povstávajících proti mne, a premyšlování jejich proti mne pres celý den.
63 Pohled, jak pri sedání jejich i povstání jejich jsem písnickou jejich.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ne.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlad je, at nejsou pod nebem tvým.