1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, rka:
2 Synum také Izraelským díš: Kdo by koli z synu Izraelských a z príchozích, kteríž by byli pohostinu v Izraeli, dal z semene svého modle Moloch, smrtí umre. Lid zeme té kamením jej uhází. [1]
3 Nebo já postavím tvár svou proti takovému, a vyhladím ho z prostredku lidu jeho, proto že z semene svého dal modle Moloch, a tak zprznil svatyni mou, a poškvrnil jména svatosti mé.
4 Jestliže by pak lid zeme té všelijak prehlídal to na cloveku tom, kterýž by dal z semene svého modle Moloch, a nezahubil by ho:
5 Tedy já postavím tvár svou proti muži tomu a proti celedi jeho, a vyhladím ho i všecky, kteríž smilníce, odcházeli po nem, aby smilnili, následujíce Molocha, z prostredku lidu jeho.
6 Duše, kteráž by se obrátila k hadacum a veštcum, aby smilnila, postupujíc po nich: postavím tvár svou proti duši té, a vyhladím ji z prostredku lidu jejího.
7 A protož posvette se a budte svatí, nebo já jsem Hospodin Buh váš.
8 A ostríhejte ustanovení mých, a cinte je: Já jsem Hospodin posvetitel váš.
9 Kdož by koli zlorecil otci svému neb matce své, smrtí umre. Otci svému a matce své zlorecil, krev jeho bude na nem.
10 Muž, pak, kterýž by se cizoložství dopustil s ženou necí, že zcizoložil s ženou bližního svého, smrtí umre cizoložník ten i cizoložnice.
11 A kdož by koli obcoval s ženou otce svého, hanbu otce svého odkryl. Smrtí umrou oba dva, krev jejich bude na ne.
12 Kdož by pak obcoval s nevestou svou, smrtí umrou oba dva. Mrzkosti se dopustili, krev jejich bude na ne.
13 A kdož by se scházel s pohlavím mužským jako s ženou, ohavnost ucinili oba dva. Smrtí umrou, krev jejich bude na ne.
14 A kdož by vzal ženu a matku její nešlechetnost jest. Ohnem spálí i jej i je, aby nebylo nešlechetností u prostred vás.
15 Kdož by pak obcoval s hovadem, smrtí umre, a hovado zabijete.
16 Tolikéž žena, kteráž by pristoupila k nekterému hovadu, aby obcovala s ním, zabiješ ji i to hovado. Smrtí umrou, krev jejich bude na ne.
17 Kdož by koli vezma sestru svou, dceru otce svého, aneb dceru matky své, videl by hanbu její, a ona také videla by hanbu jeho, mrzkost jest. Protož vyhlazeni budou pred ocima synu lidu svého; nebo hanbu sestry své odkryl, nepravost svou ponese.
18 A kdož by koli spal s ženou v její nemoci a obnažil by hanbu její, a tok její by odkryl, i ona ukázala by krvotok svuj: vyhlazeni budou oba z prostredku lidu svého.
19 Hanby sestry matky své a sestry otce svého neodkryješ. Nebo kdož by to ucinil, krevní prítelkyni svou by obnažil; protož nepravost svou ponesou.
20 Kdož by pak spal s ženou strýce svého, hanbu strýce svého odkryl. Ponesou hrích svuj, bez detí zemrou.
21 Tolikéž kdož by vzal manželku bratra svého, mrzkost jest. Hanbu bratra svého obnažil, protož bez detí budou.
22 Ostríhejtež tedy všech ustanovení mých a všech soudu mých, a cinte je, aby nevyvrátila vás zeme, do níž já uvozuji vás, abyste v ní bydlili.
23 Aniž chodte v ustanoveních národu toho, kterýž já vyvrhu od tvári vaší; nebo všecky ty veci cinili, a mel jsem je v ošklivosti.
24 Vám jsem pak rekl: Vládnouti budete zemí jejich, a já dám ji vám, abyste ji dedicne obdrželi, zemi tekoucí mlékem a strdí. Já jsem Hospodin Buh váš, kterýž jsem vás oddelil od jiných národu.
25 Protož vy mejte rozdíl mezi hovadem cistým a necistým, a mezi ptákem cistým a necistým, a nepoškvrnujte duší svých hovady a ptactvem, a tím vším, což se plazí po zemi, kteréž jsem já vám oddelil, abyste je meli za necisté.
26 Ale budete mi svatí; nebo svatý jsem já Hospodin, a oddelil jsem vás od jiných národu, abyste byli moji.
27 Muž pak neb žena, kteríž by meli ducha carodejného a veštího, smrtí umrou. Kamením uházejí je, krev jejich bude na ne.