1 Tedy preplavili se pres more do krajiny Gadarenských. [1] [2]
2 A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal clovek z hrobu, maje ducha necistého. [3]
3 Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl retezy svázati,
4 Nebo casto jsa pouty a retezy okován, polámal retezy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti. [4]
5 A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, krice a tepa se kamením. [5]
6 Uzrev pak Ježíše zdaleka, bežel a poklonil se jemu, [6]
7 A krice hlasem velikým, rekl: Co jest tobe do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám te skrze Boha, abys mne netrápil. [7]
8 (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu necistý, z cloveka tohoto.) [8]
9 I otázal se ho: Jakt ríkají? A on odpovídaje, rekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
10 I prosil ho velmi, aby jich nevyhánel z té krajiny.
11 Bylo pak tu pri horách stádo vepru veliké pasoucích se. [9]
12 I prosili ho všickni ti dáblové, rkouce: Pust nás do vepru, at do nich vejdeme.
13 I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové necistí, vešli do vepru. I beželo to stádo s vrchu dolu do more, (a bylo jich ke dvema tisícum,) i ztonuli v mori.
14 Ti pak, kteríž ty vepre pásli, utekli a oznámili to v meste i ve vsech. I vyšli lidé, aby videli, co je se to stalo.
15 I prišli k Ježíšovi, a uzreli toho, kterýž byl trápen od dábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž mel tmu dáblu. I báli se. [10]
16 A kteríž to videli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž mel dábelství, i o veprích. [11]
17 Tedy pocali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
18 A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od dábelství, aby byl s ním. [12]
19 Ježíš pak nedopustil mu, ale rekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvestuj jim, kterak jest veliké veci ucinil tobe Hospodin, a slitoval se nad tebou.
20 I odšel, a pocal ohlašovati v krajine Desíti mest, kterak veliké veci ucinil mu Ježíš. I divili se všickni.
21 A když se preplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k nemu zástup mnohý. A on byl u more. [13]
22 A aj, prišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzrev jej, padl k nohám jeho,
23 A velmi ho prosil, rka: Dcerka má skonává. Prosím, pojd, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budet živa. [14]
24 I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
25 (Tedy žena jedna, kteráž tok krve mela dvanácte let, [15] [16]
26 A mnoho byla trápena od mnohých lékaru, a vynaložila všecken statek svuj, a nic jí bylo neprospelo, ale vždy se hure mela,
27 Uslyšavši o Ježíšovi, prišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
28 Neb rekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
29 A hned prestal jest krvotok její, a pocítila na tele, že by uzdravena byla od neduhu svého.
30 A hned Ježíš poznav sám v sobe, že jest moc vyšla z neho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, rekl: Kdo se dotekl roucha mého? [17]
31 I rekli mu ucedlníci jeho: Vidíš, že te zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
32 I hledel vukol, aby ji uzrel, která jest to ucinila.
33 Ta pak žena s bázní a s tresením, veduci, co se stalo pri ní, pristoupila a padla pred ním, a povedela mu všecku pravdu.
34 On pak rekl jí: Dcero, víra tvá te uzdravila, jdiž u pokoji, a bud zproštena od trápení svého.) [18]
35 A když on ješte mluvil, prišli nekterí z domu knížete školy, rkouce: Dcera tvá umrela, proc již zamestknáváš Mistra? [19]
36 Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, rekl knížeti školy: Neboj se, toliko ver. [20]
37 I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
38 I prišel do domu knížete školy, a videl tam hluk, ano plací a kvílí velmi.
39 I všed tam, rekl jim: Co se bouríte a placete? Neumrelat jest devecka, ale spí.
40 I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku devecky, a ty, kteríž s ním byli, i všel tam, kdež devecka ležela.
41 A vzav ruku devecky, rekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Devecko, (tobet pravím,) vstan.
42 A hned vstala devecka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zdesili se divením prevelikým.
43 A prikázal jim pilne, aby žádný o tom nezvedel. I rozkázal jí dáti jísti. [21]