1 A opet pocal Ježíš uciti u more. I shromáždil se k nemu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, sedel na mori, a všecken zástup byl na zemi podle more. [1] [2]
2 I ucil je mnohým vecem v podobenstvích, a pravil jim v ucení svém:
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevac, aby rozsíval. [3]
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a priletelo ptactvo nebeské, i szobali je.
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemelo mnoho zeme, a hned vzešlo; neb nemelo hlubokosti zeme.
6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemelo korene, uschlo.
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhuru vstupující a rostoucí; prineslo zajisté jedno tridcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý. [4]
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteríž pri nem byli, se dvanácti, na to podobenství. [5]
11 I rekl jim: Vámt jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale tem, kteríž jsou vne, v podobenství všecko se deje, [6] [7]
12 Aby hledíce, hledeli, a neuzreli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozumeli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpušteni hríchové.
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
14 Rozsevac, ten slovo rozsívá. [8]
15 Titot pak jsou, ješto podle cesty síme prijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned prichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16 A tak podobne ti, kteríž jako skalnatá zeme posáti jsou, kterížto jakž uslyší slovo, hned s radostí prijímají je. [9]
17 Než nemají korene v sobe, ale jsou casní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteríž ac slovo slyší,
19 Ale pecování tohoto sveta a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu pristupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.
20 Titot pak jsou, jenž v zemi dobrou síme prijali, kteríž slyší slovo Boží, a prijímají, a užitek prinášejí, jedno tridcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla. [10]
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo. [11]
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou merou budete meriti, tout vám bude odmereno, a pridáno bude vám poslouchajícím.
25 Nebo kdožt má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od neho odjato. [12]
26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby clovek uvrhl síme v zemi. [13]
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
28 Nebo sama od sebe zeme plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29 A když sezrá úroda, ihned priciní srp; nebot jest nastala žen.
30 I rekl opet: K cemu pripodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je prirovnáme? [14] [15]
31 Jest jako zrno horcicné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi. [16] [17]
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá vetší než všecky byliny, a cinít ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobe ptáci nebeští hnízda delati.
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti. [18]
34 A bez podobenství nemluvil jim, ucedlníkum pak svým soukromí vykládal všecko.
35 I rekl jim v ten den, když již bylo vecer: Plavme se na druhou stranu. [19]
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodicce. Ale i jiné lodicky byly s ním.
37 Tedy stala se boure veliká od vetru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplnovala lodí. [20]
38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a rekli jemu: Mistre, což pak nic nedbáš, že hyneme? [21]
39 I probudiv se, primluvil vetru a rekl mori: Umlkni a upokoj se. I prestal vítr, a stalo se utišení veliké. [22]
40 I rekl jim: Proc se tak bojíte? Což ješte nemáte víry?
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i more poslouchají jeho?