1 I sešli se k nemu farizeové a nekterí z zákoníku, kteríž byli prišli z Jeruzaléma. [1] [2]
2 A uzrevše nekteré z ucedlníku jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
3 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, lec by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
4 A z trhu prijdouce nejedí, lec se umyjí. A jiné mnohé veci jsou, kteréž prijali, aby zachovávali, jako umývání koflíku, žejdlíku a medenic i stolu.
5 Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proc ucedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6 On pak odpovedev, rekl jim: Dobre o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7 Ale nadarmot mne ctí, ucíce ucení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
8 Nebo opustivše prikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíku a koflíku; a jiné mnohé veci tem podobné ciníte.
9 I pravil jim: Ciste vy rušíte prikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
10 Nebo Mojžíš povedel: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlorecil otci nebo materi, at smrtí umre.
11 Ale vy pravíte: Rekl-li by clovek otci neb materi: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, tobet prospeje,
12 A nedopustíte mu nic více uciniti otci svému nebo materi své,
13 Rušíce prikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé tem podobné veci ciníte.
14 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumejte. [3]
15 Nic není z zevnitrku vcházejícího do cloveka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z neho, tot jest, což poskvrnuje cloveka.
16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho ucedlníci jeho o tom podobenství.
18 I rekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitrku do cloveka vchází, nemuže ho poskvrniti?
19 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v bricho, a potom ven vychází, cisteci všeliké pokrmy.
20 Ale pravil, že to, což pochází z cloveka, to poskvrnuje cloveka.
21 Nebo z vnitrku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. [4]
23 Všecky tyto zlé veci pocházejí z vnitrku a poskvrnují cloveka.
24 A vstav odtud, odšel do koncin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtel, aby kdo o nem vedel, ale nemohl se tajiti. [5] [6]
25 Nebo uslyševši o nem žena, jejížto dcerka mela ducha necistého, prišla a padla k nohám jeho. [7] [8]
26 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby dábelství vyvrhl z její dcery. [9]
27 Ale Ježíš rekl jí: Nechat se prve nasytí synové; nebt není slušné vzíti chléb synu a vrci štenatum. [10]
28 A ona odpovedela a rekla mu: Ovšem, Pane, nebo štenátka jedí pod stolem drobty synu.
29 I rekl jí: Pro tu rec jdi, vyšlot jest dábelství z tvé dcery. [11]
30 I odšedši do domu svého, nalezla devecku, ana leží na loži, a dábelství z ní vyšlo.
31 Tedy odšed zase z koncin Tyrských a Sidonských, prišel k mori Galilejskému, prostredkem krajin Desíti mest.
32 I privedli jemu hluchého a nemého, a prosili ho, aby na nej ruku vzložil.
33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34 A vzezrev k nebi, vzdechl, a rekl jemu: Effeta, to jest, otevri se.
35 A hned otevríny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil práve.
36 I prikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim prikazoval, predce oni mnohem více ohlašovali. [12]
37 A prevelmi se divili, rkouce: Dobre všecky veci ucinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i nemým mluviti.