1 V tech dnech když opet velmi veliký zástup byl s ním, a nemeli, co by jedli, svolav Ježíš ucedlníky své, rekl jim: [1]
2 Lítost mám nad zástupy; nebo již tri dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.
3 A rozpustím-li je lacné do domu jejich, zhynou na ceste; nebo nekterí z nich zdaleka prišli.
4 Odpovedeli mu ucedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
5 I otázal se jich: Kolik chlebu máte? A oni rekli: Sedm.
6 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebu, díky uciniv, lámal a dával ucedlníkum svým, aby predkládali. I kladli pred zástup.
7 A meli také rybicek malicko. Jichž požehnav, kázal i ty pred ne klásti.
8 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozustalo drobtu, sedm košu.
9 Tech pak, kteríž jedli, bylo okolo ctyr tisícu. I rozpustil je.
10 Potom hned vstoupiv na lodí s ucedlníky svými, preplavil se do krajin Dalmanutských.
11 I vyšli farizeové a pocali se s ním hádati, hledajíce od neho znamení s nebe, pokoušejíce ho. [2] [3]
12 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto. [4]
13 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se pres more.
14 I zapomenuli s sebou vzíti chlebu, a nemeli než jeden chléb s sebou na lodí.
15 Tedy prikazoval jim, rka: Vizte a pilne se šetrte kvasu farizejského a kvasu Herodesova. [5]
16 I premyšlovali, rkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
17 A znaje to Ježíš, rekl jim: Co premyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ješte neznáte, ani rozumíte? Ješte máte oslepené srdce vaše?
18 Oci majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte, [6]
19 Že jsem pet chlebu lámal mezi pet tisícu? A kolik jste plných košu drobtu sebrali? Rekli jemu: Dvanácte.
20 A když také sedm chlebu lámal jsem mezi ctyri tisíce, kolik jste plných košu drobtu vzali? I rkou jemu: Sedm.
21 I rekl jim: Kterakž tedy ješte nerozumíte?
22 I prišel do Betsaidy, a privedli k nemu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
23 I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z mestecka, a plinuv na oci jeho a vloživ na nej ruce, otázal se ho, videl-li by co. [7]
24 A on pohledev, rekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
25 Potom opet vložil ruce na oci jeho, a kázal mu hledeti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasne videl všecky.
26 I odeslal jej do domu jeho, rka: Aniž do toho mestecka chod, aniž komu z mestecka co o tom prav. [8]
27 Tedy vyšel Ježíš a ucedlníci jeho do mestecek Cesaree Filipovy. A na ceste tázal se ucedlníku svých, rka jim: Kým mne praví býti lidé? [9] [10]
28 Kterížto odpovedeli: Janem Krtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroku. [11]
29 Tedy on rekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpovedev Petr, rekl jemu: Ty jsi Kristus. [12] [13] [14]
30 I prikázal jim, aby toho o nem žádnému nepravili. [15] [16]
31 I pocal uciti je, že Syn cloveka musí mnoho trpeti, a potupen býti od starších a predních kneží a zákoníku, a zabit býti, a ve trech dnech z mrtvých vstáti. [17]
32 Zjevne to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, pocal mu domlouvati. [18]
33 Kterýžto obrátiv se a pohledev na ucedlníky své, primluvil Petrovi, rka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského. [19]
34 A svolav zástup s ucedlníky svými, rekl jim: Chce-li kdo za mnou prijíti, zapri sebe sám, a vezmi kríž svuj, a následujž mne. [20] [21] [22]
35 Nebo chtel-li by kdo duši svou zachovati, ztratít ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tent ji zachová. [23]
36 Nebo co prospeje cloveku, by všecken svet získal, a své duši škodu ucinil? [24]
37 Aneb jakou dá clovek odmenu za duši svou?
38 Nebo kdož by se koli za mne stydel a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hríšném, i Syn cloveka stydeti se bude za nej, když prijde v sláve Otce svého s andely svatými. [25]