1 A když se priblížili k Jeruzalému, a prišli do Betfage k hore Olivetské, tedy Ježíš poslal dva ucedlníky své, [1]
2 Rka jim: Jdetež do mestecka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici privázanou a oslátko s ní. Odvežtež je a privedte ke mne.
3 A rekl-lit by kdo co vám, rcete, že Pán jich potrebuje, a hnedt propustí je.
4 Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povedení skrze proroka, rkoucího: [2]
5 Povezte dceri Sionské: Aj, král tvuj bére se tobe tichý, a sede na oslici, a na oslátku té oslice jhu podrobené.
6 I jdouce ucedlníci, a ucinivše tak, jakož jim prikázal Ježíš, [3]
7 Privedli oslici i oslátko, a vložili na ne roucha svá, a jej navrchu posadili. [4]
8 Mnohý pak zástup stlali roucha svá na ceste, jiní pak ratolesti z dríví sekali a metali na cestu. [5]
9 A zástupové, kteríž napred šli, i ti, kteríž nazad byli, volali, rkouce: Aj syn Daviduv, Spasitel. Požehnaný, jenž se bére ve jménu Páne; spasiž nás ty, kterýž jsi na výsostech. [6]
10 A když vjel do Jeruzaléma, zbourilo se všecko mesto, rkouce: I kdo jest tento? [7]
11 Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok od Nazarétu Galilejského. [8]
12 I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodavace a kupce z chrámu, a stoly penezomencu a stolice prodávajících holubice prevracel, [9] [10] [11]
13 A rekl jim: Psánot jest: Dum muj dum modlitby slouti bude, ale vy ucinili jste jej peleší lotrovskou.
14 I pristoupili k nemu slepí a kulhaví v chráme, i uzdravil je.
15 Vidouce pak prední kneží a zákoníci divy, kteréž cinil, a dítky, any volají v chráme a praví : Aj syn Daviduv, Spasitel, rozhnevali se. [12]
16 A rekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak rekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nectli, že z úst nemluvnátek a tech, jenž prsí požívají, dokonal jsi chválu?
17 A opustiv je, šel ven z mesta do Betany a tu zustal.
18 Ráno pak navracuje se do mesta, zlacnel.
19 A vida jeden fíkový strom podle cesty, šel k nemu, a nic na nem nenalezl, než listí toliko. I dí tomu stromu: Nikdy více nerod se z tebe ovoce na veky. I usechl jest hned fík ten.
20 A vidouce to ucedlníci, divili se, rkouce: Kterak jest ihned usechl fík ten!
21 I odpovedev Ježíš, rekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru, a nebudete-li pochybovati, netoliko to, co se stalo fíkovému drevu, uciníte, a kdybyste i této hore rekli: Zdvihni se a vrz sebou do more, stanet se. [13] [14]
22 A všecko, zac byste koli prosili na modlitbe, veríce, vezmete. [15]
23 A když prišel do chrámu, pristoupili k nemu prední kneží a starší lidu, když ucil, rkouce: Jakou mocí tyto veci ciníš? A kdo jest tobe tu moc dal? [16]
24 Odpovídaje pak Ježíš, rekl jim: Otížit se i já vás na jednu vec, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto veci ciním. [17]
25 Krest Januv odkud jest byl? S nebe-li, cili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, rkouce: Díme-li: S nebe, dít nám: Proc jste pak neverili jemu? [18]
26 Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni meli Jana za proroka.
27 I odpovídajíce Ježíšovi, rekli: Nevíme. Rekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto veci ciním.
28 Ale co se vám zdá? Clovek jeden mel dva syny. A pristoupiv k prvnímu, rekl: Synu, jdi na vinici mou dnes a delej. [19]
29 A on odpovedev, rekl: Nechci. A potom usmysliv sobe, šel.
30 I pristoupiv k druhému, rekl jemu též. A on odpovedev, rekl: Jdu, pane. A nešel.
31 Který z tech dvou ucinil vuli otcovu? Rekli jemu: První. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevestky predcházejí vás do království Božího. [20] [21]
32 Nebo prišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a neuverili jste mu, ale publikáni a nevestky uverili jemu. Vy pak videvše to, aniž jste potom usmyslili sobe, abyste verili jemu.
33 Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodár, kterýž vzdelal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavel veži, i pronajal ji vinarum, a odšel pryc pres pole. [22]
34 A když se priblížil cas ovoce, poslal služebníky své k vinarum, aby vzali užitky její.
35 Vinari pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali.
36 Opet poslal jiných služebníku více nežli prve. I ucinili jim též.
37 Naposledy pak poslal k nim syna svého, rka: Ostýchati se budou syna mého.
38 Vinari pak uzrevše syna jeho, rekli mezi sebou: Tentot jest dedic; pojdte, zabijme jej, a uvažme se v dedictví jeho.
39 I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice a zabili.
40 Protož když prijde pán vinice, co uciní vinarum tem?
41 Rekli jemu: Zlé zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinarum, kteríž budou vydávati jemu užitek casy svými. [23]
42 Rekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nectli v Písmích: Kámen, kterýž jsou zavrhli delníci, ten ucinen jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné pred ocima našima. [24]
43 Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu cinícímu užitky jeho.
44 A kdož by padl na ten kámen, rozrazít se; a na kohož upadne, setret jej.
45 A slyšavše prední kneží podobenství jeho, porozumeli, že by o nich mluvil. [25]
46 I hledajíce ho jíti, báli se zástupu; neb ho meli za proroka.