© 2019 Nadace Urantia
125:0.1 V celém bohatém pozemském životě Ježíše žádná událost nebyla poutavější a lidsky vzrušenější, než tato jeho první zapamatovaná návštěva Jerusalema. Obzvláště byl podnícen zkušeností z osobní účasti chrámových diskuzí a v jeho paměti to dlouho zůstávalo jako významná událost jeho pozdějšího dětství a rané mladosti. Byla to jeho první příležitost těšit se z několika dnů nezávislého způsobu života, radovat se z odcházení a přicházení bez dozoru a omezení. Toto krátké období volného života během týdne po Paschi bylo první naprosté osvobození od povinností, které kdy poznal. A uplynulo mnoho let od této události než opět prožil podobné období svobody od všech pocitů odpovědnosti, i když to bylo jen na krátkou dobu.
125:0.2 Ženy zřídka chodily na oslavy Paschi v Jerusalemu. Jejich přítomnost nebyla požadována. Nicméně, Ježíš kategoricky odmítl jít, pokud ho nebude doprovázet matka. A když se jeho matka rozhodla jít, mnoho dalších nazaretských žen se přidalo, takže skupina obsahovala největší počet žen v poměru k mužům, jaká kdy odešla z Nazaretu na oslavu Paschi do Jerusalemu. A na cestě tam znovu a znovu zpívaly sto třicátý Žalm.
125:0.3 Od chvíle, kdy vyšli z Nazaretu až vystoupili na vrchol Olivové hory, Ježíš prožíval jeden dlouhý stres z netrpělivého očekávání. Během celého svého radostného dětství s úctou naslouchal vyprávění o Jerusalemu a jeho chrámu; nyní ho měl brzy spatřit ve skutečnosti. Z Olivové hory a zvenčí, při bližším pohledu, byl chrám mnohem víc než Ježíš očekával, ale jakmile prošel jeho vchodem dovnitř, přišlo obrovské rozčarování.
125:0.4 Ve společnosti svých rodičů Ježíš prošel středem chrámu, aby se připojil ke skupině nových synů zákona, kteří brzy měli být vysvěceni jako občané Izraele. Ježíš byl poněkud zklamán všeobecným chováním davu v chrámu, ale jeho první velký šok toho dne přišel, když je opustila matka, aby odešla na galerii, vyhrazenou pro ženy. Ježíše nikdy nenapadlo, že jeho matka ho nebude doprovázet k obřadům vysvěcení a byl velmi pobouřen, že musí být vystavena takové nespravedlivé diskriminaci. Přestože toto silně neschvaloval, kromě několika protestních poznámek ke svému otci, neřekl nic. Ale přemýšlel, hluboce přemýšlel, jak ukázaly jeho otázky, které položil zákoníkům a učitelům o týden později.
125:0.5 Prošel vysvěcovacími rituály, ale byl zklamán jejich povrchní a rutinní povahou. Postrádal osobní zájem, který byl charakteristický pro obřady synagogy v Nazaretu. Potom se vrátil, aby pozdravil matku a připravil se, aby se spolu s otcem vydali na svoji první prohlídku chrámu a jeho rozmanitých dvorů, galerií a koridorů. Chrámové prostory mohly pojmout přes dvě stě tisíc věřících najednou a přestože rozlehlost těchto budov, ve srovnání s těmi všemi, které kdy viděl, udělala na jeho mysl velký dojem, více ho zajímaly duchovní významy chrámových obřadů a s nimi spojených bohoslužeb.
125:0.6 I když mnoho chrámových rituálů silně zapůsobilo na jeho smysl pro krásu a obraznost, byl pokaždé zklamán vysvětlením věcných významů těchto obřadů, které mu nabídli jeho rodiče v odpovědích na mnoho jeho zvídavých dotazů. Ježíš prostě odmítal vysvětlení uctívání a zbožnosti, která spojovala víru s hněvem Boha, nebo zlostí Všemohoucího. V dalším rozhovoru, po skončení jejich návštěvy chrámu, když jeho otce na něj mírně naléhal, aby dal najevo svůj souhlas s ortodoxní židovskou vírou, Ježíš se náhle otočil ke svým rodičům a dívajíc se odhodlaně do očí svého otce, řekl: „Otče, to nemůže být pravda─nebeský Otec se nemůže takhle chovat ke svým chybujícím pozemským dětem. Nebeský Otec nemůže milovat své děti méně než ty miluješ mne. A já dobře vím, že bez ohledu na to, jakou nerozumnou věc bych udělal, ty bys nikdy na mně nevylil svůj hněv, nebo dal průchod svému rozčilení. Jestliže ty, můj pozemský otec, máš takové lidské vlastnosti Božskosti, jak mnohem víc musí být nebeský Otec naplněn dobrotou a překypujícím soucitem. Odmítám uvěřit, že můj Otec na nebesích mne miluje méně, než můj pozemský otec.“
125:0.7 Když Josef a Marie uslyšeli tato slova svého prvorozeného syna, zůstali zaraženi. A již nikdy více se nesnažili změnit jeho představu o lásce Boha a soucitnosti nebeského Otce.
¶ 1. JEŽÍŠ SI PROHLÍŽÍ CHRÁM
125:1.1 Kamkoliv Ježíš šel v prostorách chrámu, byl šokován a znechucen nedostatkem úcty, který pozoroval. Považoval chování davů za neslučitelné s jejich přítomností v „domě jeho Otce[1].“ Ale největší šok svého mladého života nastal, když ho jeho otec dovedl do dvora pohanů s jeho hlučným tlacháním, hlasitým mluvením a zaklínáním, splývající s mečením ovcí a žvatlajícími zvuky, které prozrazovaly přítomnost směnárníků peněz a obchodníků s obětními zvířaty a různým dalším zbožím.
125:1.2 Ale nejvíce ze všeho pobouřil jeho cit pro slušnost pohled na frivolné kurtizány, promenádující se v prostorách chrámu. Byly to přesně takové namalované ženy, které nedávno viděl při návštěvě Sepfóris. Toto znesvěcení chrámu v něm vyvolalo naplno jeho mladistvé rozhořčení a neváhal to otevřeně sdělit Josefovi.
125:1.3 Ježíš byl nadšen citovostí a bohoslužbami v chrámu, ale byl šokován duchovní ubohostí, kterou viděl na tvářích většiny bezmyšlenkovitých věřících.
125:1.4 Nyní přišli na kněžský dvůr, který se nacházel pod skalním výběžkem před chrámem, kde stál oltář a kde uviděli zabíjení stád zvířat a smývání krve z rukou obřadně vraždících knězů u bronzové fontány. Krví potřísněný chodník, zakrvácené ruce knězů a křik umírajících zvířat bylo víc, než tento přírodu milující chlapec mohl snést. Děsivý pohled znechutil tohoto nazaretského hocha, sevřel otcovu paži a prosil ho, aby ho odvedl pryč. Vraceli se přes dvůr pohanů a i drsný smích a sprosté žertování, které tam bylo slyšet, byla úleva oproti pohledu, který se mu před malou chvílí naskytl.
125:1.5 Josef viděl, jak byl Ježíš znechucen při pohledu na chrámové ceremonie a moudře ho odvedl podívat se na „krásnou bránu“─uměleckou bránu, vyrobenou z korintského bronzu[2]. Ale Ježíš už měl dost z první návštěvy chrámu. Vrátili se na horní dvůr pro Marii a vyšli na hodinu na volný vzduch a pryč od davů lidí. Podívali se na Asmónský palác, majestátní sídlo Heroda, a na věž římských stráží. Během procházky Josef vysvětlil Ježíšovi, že pouze obyvatelé Jerusalemu mají dovoleno účastnit se každodenně obřadů obětování a že obyvatelé Nazaretu přicházejí jenom třikrát za rok, aby se zúčastnili chrámových obřadů: v době Paschi, při oslavě Pentekosté (sedm týdnů po Paschi) a na oslavách svatostánků v říjnu. Tyto svátky byly založeny Mojžíšem[3][4]. Potom debatovali o dvou dalších svátcích, svátku zasvěcení a svátuk Púrím. Pak odešli do místa svého ubytování, aby se připravili na slavení Paschi.
¶ 2. JEŽÍŠ A PASCHA
125:2.1 Pět nazaretských rodin bylo pozváno oslavit Paschu s rodinou Šimona z Betanie, který pro všechny koupil paschální jehně. Právě masakr těchto jehňátek v takovém obrovském počtu silně zapůsobil na Ježíše při návštěvě chrámu. Jejich původním plánem bylo strávit paschální hostinu s příbuznými Marie, ale Ježíš přemluvil své rodiče, aby přijali pozvání do Betanie.
125:2.2 Ten večer se shromáždili pro vykonání paschálních rituálů. Jedli opékané maso s bezkvasinkovým chlebem a trpkými bylinami. Protože Ježíš byl novým synem smlouvy, byl vyzván, aby vyprávěl o původu Paschi, což on velmi dobře zvládl, ale poněkud znepokojil své rodiče začleněním několika poznámek, jemně odrážejících dojem, který na jeho mladistvou, ale přemýšlivou mysl udělaly věci, které v poslední době viděl a slyšel. Toto byl začátek sedmidenních ceremonií oslav Paschi.
125:2.3 Již tehdy, přestože neřekl o tom nic svým rodičům, se Ježíš začal ve své mysli obírat myšlenkou, zdali je možné slavit Paschu bez zabíjení jehněte. Byl si ve své mysli jist, že nebeský Otec nebyl potěšen takovou podívanou na obětní obřady a s průběhem let se stával vzrůstající měrou rozhodnutý, že jednoho dne zavede nekrvavou oslavu Paschi.
125:2.4 V tu noc Ježíš spal velmi málo. Nemohl spát, protože ho rušily odporné sny o zabíjení a utrpení. Jeho mysl byla rozrušena a jeho srdce otřeseno nesmyslnostmi a absurditami teologie celého židovského obřadního systému. Jeho rodiče také spali málo. Byli znepokojeni událostmi právě skončeného dne. Jejich srdce byla zcela zmatena chlapcovým zvláštním a zarytým postojem vůči nim. Marie byla v noci silně rozrušena, ale Josef zůstával klidným, ačkoliv on sám byl také zmaten. Oba neměli odvahu promluvit si otevřeně s chlapcem o těchto problémech, ačkoliv Ježíš by si rád se svými rodiči pohovořil, kdyby takový rozhovor oni sami začali.
125:2.5 Bohoslužby, probíhající v chrámu následujícího dne, byly pro Ježíše mnohem přijatelnější a hodně mu pomohly zbavit se nepříjemných vzpomínek z předchozího dne. Příští den vzal mladý Lazar Ježíše za ruku a vydali se na důkladný průzkum Jerusalemu a jeho okolí. Než byl den u konce, Ježíš objevil různá místa v okolí chrámu, kde probíhalo učení a učitelé odpovídali na otázky shromážděných; a kromě několika málo návštěv svatyně, kdy usilovně přemýšlel o tom, co se vlastně skrývá za závěsem, většinu svého času strávil v okolí chrámu na těchto vzdělávacích setkáních.
125:2.6 V průběhu celého paschálního týdne Ježíš zůstával s novými syny zákona a to znamenalo, že musel sedět za zábradlím, které je oddělovalo ode všech lidi, kteří nebyli plnoprávnými občany Izraele. To si tento mladík uvědomoval, ale zdržel se všech těch otázek, které mu probíhaly neustále jeho myslí; alespoň to vydržel do konce oslav Paschi a pak byla tato omezení, týkající se nově zasvěcených mladíků, zrušena.
125:2.7 Ve středu paschálního týdne měl Ježíš dovoleno jít s Lazarem k nim domů a strávit noc v Betanii. Tento večer Lazar, Marta a Marie slyšeli Ježíše povídat o věcech přechodných a věčných, lidských a božských a od této noci ho všichni tři milovali jako svého vlastního bratra.
125:2.8 Ke konci týdne se Ježíš s Lazarem viděli méně, protože ten neměl dovoleno ani vstoupit do vnějšího okruhu pro chrámové diskuze, nicméně byl přítomen několika veřejným debatám, probíhajících na vnějších dvorech. Lazar byl stejného věku jako Ježíš, ale v Jerusalemu byli chlapci málokdy vpuštěni sledovat vysvěcení synů zákona dokud neměli plných třináct let.
125:2.9 Znovu a znovu během paschálního týdne rodiče Ježíše ho nacházeli sedět o samotě, držíc si svoji mladistvou hlavu ve svých dlaních a v hlubokém přemýšlení. Nikdy ho neviděli se takto chovat a protože netušili jak moc je jeho mysl zmatena a jeho duše znepokojena zkušeností, kterou procházel, velmi se tím trápili; nevěděli co mají dělat. Těšili se na blížící se konec paschálního týdne a přáli si mít svého, podivně se chovajícího syna, zpět v bezpečí v Nazaretu.
125:2.10 Denně Ježíš rozmýšlel nad svými problémy. Na konci týdne si již mnohé vyjasnil, ale když nastal čas vrátit se do Nazaretu, jeho mladá mysl byla stále ještě plna nejasností a sužována množstvím nezodpovězených otázek a nevyřešených problémů.
125:2.11 Předtím, než Josef a Marie opustili Jerusalem, společně s Ježíšovým nazaretským učitelem činili konečná opatření k tomu, aby se sem Ježíš vrátil až dosáhne patnácti let a zahájil tady dlouhodobé studium v jedné z nejlepších a nejznámějších rabínských akademií. Ježíš doprovázel své rodiče a učitele při jejich návštěvě školy, ale všichni byli zklamáni, když viděli jak lhostejný byl ke všemu co řekli, nebo udělali. Reakce Ježíše, během návštěvy Jerusalemu, Marii hluboce bolely a Josef byl naprosto zmaten chlapcovými poznámkami a nezvyklým chováním.
125:2.12 Přesto všechno paschální týden byl velkou událostí v životě Ježíše. Měl možnost setkat se s desítkami chlapců svého věku, kamarádů, kandidátů pro vysvěcení a využil takových setkáních, aby se dozvěděl, jak lidé žijí v Mezopotámii, Turkestánu, Parthii a také ve vzdálených západních provinciích Říma. On byl již dost obeznámen s tím, jak vyrůstá mládež v Egyptě a dalších regionech, sousedících s Palestinou. V tu dobu byly v Jerusalemu tisíce mladých lidí a nazaretský jinoch se osobně setkal a více či méně důsledně vyzpovídal více než sto padesát z nich. Především ho zajímali ti, kteří přicestovali ze vzdálených východních a odlehlých západních zemí. V důsledku těchto setkáních se v něm začala rodit touha cestovat po světě, aby viděl a poznal jak různorodé skupiny jeho lidských bratrů si zajišťují živobytí.
¶ 3. ODCHOD JOSEFA A MARIE
125:3.1 Skupina nazaretských poutníků byla domluvena, že během dopoledne prvního dne týdne po skončení oslav Paschi, se sejdou před chrámem. To se tak stalo a vydali se na zpáteční cestu do Nazaretu. Když rodiče Ježíše čekali, až se všichni spolucestující sejdou, on vešel do chrámu naslouchat diskuzím. Brzy byla skupina připravena vyrazit, muži tvořili jednu část skupiny a ženy druhou, jak bylo jejich zvykem při cestování do Jerusalemu slavit svátky a pak nazpět. Do Jerusalemu šel Ježíš ve skupině se svojí matkou a dalšími ženami. Nyní byl však již vysvěceným mladým mužem a na zpáteční cestě do Nazaretu měl jít ve skupině se svým otcem a dalšími muži. Ale když se nazaretská společnost vydala na cestu směrem k Betanii, Ježíš byl stále v chrámu, zcela zaujat diskuzí o andělích a vůbec nevnímal, že nastal čas odchodu se svými rodiči. A uvědomil si to, až když byla v chrámových diskuzích oznámena polední přestávka[5].
125:3.2 Nazaretští cestující Ježíše nepostrádali, protože Marie se domnívala, že jde v mužské skupině, zatímco Josef si myslel, že je s ženami, poněvadž s nimi šel do Jerusalemu a vedl Marii osla. Jeho nepřítomnost zjistili až přišli do Jericha a chystali se tam strávit noc[6]. Poté, když se dotázali posledních na konci skupiny a dozvěděli se, že nikdo z nich jejich syna neviděl, strávili bezesnou noc, přemítajíc ve svých myslích co se mu mohlo stát a rozebírajíc mnohé z jeho nezvyklých reakcí na události paschálního týdne a jemně obviňujíc jeden druhého z toho, že si nevšimli jeho nepřítomnosti při odchodu z Jerusalemu.
¶ 4. PRVNÍ A DRUHÝ DEN V CHRÁMU
125:4.1 Mezitím Ježíš zůstal v chrámu celé odpoledne, naslouchajíc diskuzím a užívajíc si klidnější a slušnější atmosféru poté, kdy začaly mizet obrovské davy paschálního týdne. Po skončení odpoledních diskuzí, z nichž se Ježíš žádné aktivně nezúčastnil, se vydal do Betanie, kam dorazil ve chvíli, kdy se Šimonova rodina chystala k večeři. Ty tři děti měly velkou radost vidět Ježíše a ten zůstal v Šimonově domě na noc. Ten večer příliš s nikým nemluvil a většinu času strávil osamocen v rozjímání na zahradě.
125:4.2 Příští den Ježíš vstal brzy a hned se vydal do chrámu. Na hřebenu Olivové hory se zastavil a zaplakal nad tím, co jeho oči spatřily─duchovně zbídačený národ, spoután tradicemi a žijící pod dozorem římských legií. Brzké dopoledne ho zastihlo v chrámu, rozhodnutého zúčastnit se diskuzí. Mezitím Josef a Marie také ráno vstali již brzy za úsvitu se záměrem vrátit se do Jerusalema. Nejdříve spěchali do domu svých příbuzných, kde byli jako rodina ubytováni během paschálního týdne, ale zjistili, že tam nikdo Ježíše neviděl. Po celodenním marném hledání se vrátili ke svým příbuzným na noc[7].
125:4.3 Při druhé debatě se Ježíš odvážil položit otázky a velmi udivujícím způsobem se zúčastnil chrámových diskuzí, ale vždy tak, že to odpovídalo jeho mládí. Několikrát jeho ostré otázky poněkud vyvedly z míry vzdělané učitele židovského zákona, ale z Ježíše vyzařoval takový duch upřímné čestnosti, spojený s evidentním hladem po vědění, že většina chrámových učitelů byla ochotna s ním diskutovat se vší vážností. Ale když si dovolil vyslovit námitku proti spravedlnosti, která odsoudila k smrti opilého pohana, který se vypotácel z vnějšího okruhu pro pohany a nevědomky vstoupil do zakázaných a domněle posvátných prostorů chrámu, jednomu z netolerantních učitelů došla trpělivost s chlapcovou vyjádřenou kritikou a rozhněvaně se zeptal na jeho věk. Ježíš odpověděl: „bez čtyř měsíců a několika dnů třináct.“ Nyní již rozezlený učitel opáčil: „Tak, proč jsi tady, když nemáš věk jako syn zákona?“ A když Ježíš vysvětlil, že byl vysvěcen během svátku Paschi a že dokončil školy v Nazaretu, učitelé svorně a posměšně odpověděli: „To nás mohlo napadnout, že je z Nazaretu.“ Ale hlavní učitel prohlásil, že to není Ježíšova vina, jestliže mu představitelé synagogy v Nazaretu technicky ukončili vzdělání ve dvanácti letech namísto ve třinácti; a přestože několik z jeho očerňovatelů se zvedlo a odešlo, bylo rozhodnuto, že chlapec může nerušeně pokračovat jako žák chrámových diskuzí.
125:4.4 Když skončil jeho druhý den v chrámu, šel na noc opět do Betanie. A zase vyšel ven na zahradu rozjímat a modlit se. Bylo zřejmé, že jeho mysl se zaobírala závažnými problémy.
¶ 5. TŘETÍ DEN V CHRÁMU
125:5.1 Ježíš byl třetí den se zákoníky a učiteli v chrámu a tento den byl svědkem shromažďování velkého množství lidí, kteří slyšeli o tomto mladíkovi z Galileje a přišli se podívat na to, jak tento hoch uvádí moudré muže do rozpaků[8]. Z Betanie přišel také Šimon, aby zjistil, čeho je ten chlapec schopen. Po celý den Josef a Marie pokračovali v jejich úzkostném hledání Ježíše a dokonce zašli několikrát do chrámu, ale nikdy je nenapadlo hledat ho uprostřed účastníků diskutujících skupin, ačkoliv jednou mu byli tak blízko, že mohli téměř uslyšet jeho melodický hlas.
125:5.2 Ke konci dne veškerá pozornost hlavní diskuzní skupiny chrámu byla zaměřena na otázky, položené Ježíšem[9]. Mezi jeho mnoha otázkami byly:
125:5.3 1. Co se vlastně nachází ve svatyni, za závěsem?
125:5.4 2. Proč matky Izraele musí být v chrámu odděleny od modlících se mužů.
125:5.5 3. Jestli Bůh je otcem, který miluje své děti, proč všechno toto zabíjení zvířat pro získání jeho božské přízně─je možné, že učení Mojžíše bylo nesprávně pochopeno?
125:5.6 4. Jestliže chrám je zasvěcen k uctívání Otce na nebesích, jak je možné v něm dovolit světský výměnný obchod a handlování?
125:5.7 5. Bude očekávaný Mesiáš světským princem na trůnu Davida, anebo bude světlem života při zakládání duchovního království?
125:5.8 A po celý ten den ti, kteří naslouchali těmto otázkám, byli jimi udiveni a ze všech byl nejvíce ohromen Šimon[10]. Více než čtyři hodiny zasypával tento nazaretský mladík tyto židovské učitele svými otázkami─otázkami, které nutily k zamyšlení a naslouchání hlasu srdce. Velmi málo komentoval poznámky starších, svoje učení sděloval ve formě otázek. Obratnou a důvtipnou formulací otázky dokázal současně napadnout jejich učení a naznačit své vlastní. V jeho způsobu pokládání otázky byla zajímavá kombinace moudrosti a humoru, která mu získala přízeň i u těch, kteří mu více či méně zazlívali jeho mladistvost. Při pokládání těchto pichlavých otázek byl vždy naprosto čestný a taktní. V tomto rušném odpoledni v chrámu projevoval stejný odpor k získání nadměrné převahy nad oponentem, který potom charakterizoval celou jeho veřejnou službu. Jako chlapec a později jako muž se jevil naprosto zbaven veškerých egoistických tužeb vyhrát spor pouze pro pocit vítězství své logiky nad logikou jiných, ale jeho hlavním zájmem byla pouze jedna věc: hlásat věčnou pravdu a tímto způsobem uskutečnit ucelenější zjevení věčného Boha.
125:5.9 Když den skončil, Šimon a Ježíš se vydali zpět do Betanie. Po většinu cesty jak muž, tak i chlapec mlčeli. Ježíš se opět zastavil na vrcholu Olivové hory, ale když pohlédl na město a na jeho chrám, nezaplakal; pouze sklonil hlavu v tiché modlitbě.
125:5.10 Po večeři v Betanii zase odmítl zůstat ve veselém rodinném kruhu a místo toho šel do zahrady, kde zůstal dlouho do noci, marně se snažíc vymyslet nějaký přesný plán přístupu ke svému celoživotnímu dílu a rozhodnout se, jak by mohl nejlépe odhalit svým duchovně slepým krajanům krásnější koncepci nebeského Otce a tak je vysvobodit z jejich hrůzného otroctví zákona, rituálů, obřadů a zastaralých tradic. Ale jasné světlo k tomuto pravdu hledajícímu jinochovi nepřišlo.
¶ 6. ČTVRTÝ DEN V CHRÁMU
125:6.1 Bylo zvláštní, že Ježíš nepřemýšlel o svých pozemských rodičích; dokonce při snídani, když Lazarova matka poznamenala, že jeho rodiče už v tuto dobu musí být asi doma, se zdálo, že Ježíš nepochopil, že mohou mít starost kde zůstal.
125:6.2 Pak opět odešel do chrámu, ale tentokrát se nezastavil na hřebenu Olivové hory, aby tam rozjímal. V průběhu ranních diskuzí se hodně času věnovalo zákonu a prorokům a učitelé byli udiveni, že Ježíš je tak dobře obeznámen se Spisy jak v hebrejštině, tak i v řečtině. Ale oni se nepodivovali ani tak moc nad jeho znalostmi o pravdě, jako nad jeho mládím.
125:6.3 Při odpoledním shromáždění ani ještě nezačali odpovídat na jeho otázku, týkající se účelu modlitby, když hlavní učitel pozval chlapce, aby předstoupil vpřed. Posadil Ježíše vedle sebe a vybídl ho vyjádřit jeho vlastní pohledy na modlitbu a uctívání.
125:6.4 Předcházející večer rodiče Ježíše uslyšeli o neznámém chlapci, který tak obratně soupeří s vykladači zákona, ale nenapadlo je, že tímto mládencem byl jejich syn. Rozhodli se, že se vydají do domu Zachariáše, poněvadž si mysleli, že si tam mohl jít Ježíš popovídat s Alžbětou a Janem. Předpokládajíc, že Zachariáš může být v chrámu, zastavili se tam na cestě do města Judy. Představte si jejich překvapení, když, procházejíc dvoranami chrámu, poznali hlas svého ztraceného chlapce a uviděli ho sedět mezi chrámovými učiteli[11].
125:6.5 Josef nebyl schopen slova, ale Marie dala průchod svému dlouho potlačovanému strachu a úzkosti a běžela k chlapci, nyní stojícímu, aby pozdravil své užaslé rodiče a řekla: „Mé dítě, proč se k nám tak chováš? Je to víc než tři dny, co tvůj otec a já tě hledáme a trápíme se. Co způsobilo, že jsi nás opustil?“ Byla to napjatá chvíle[12]. Všechny zraky byly upřeny na Ježíše v očekávání, jak odpoví. Jeho otec se na něj díval káravě, ale neřekl nic.
125:6.6 Je nutno si uvědomit, že Ježíš byl považován za mladého muže. Dokončil zákonné vzdělání dítěte, byl uznán synem zákona a byl vysvěcen občanem Izraele. A přesto ho jeho matka více než jemně pokárala před všemi těmi shromážděnými lidmi přímo uprostřed nejdůležitějšího a nejušlechtilejšího úsilí jeho mladého života, čímž neslavně ukončila jednu z největších příležitostí, jaká mu kdy byla poskytnuta, aby se stal učitelem pravdy, kazatelem spravedlnosti a odhalovatelem láskyplného charakteru jeho nebeského Otce.
125:6.7 Ale mladík se s touto situací vyrovnal. Když spravedlivě zvážíte všechny faktory, které společně vytvořily tuto situaci, budete lépe připraveni pochopit moudrost odpovědi chlapce na matčino bezděčné pokárání. Po chvíli přemýšlení Ježíš své matce odpověděl: „Proč jste mne tak dlouho hledali? Cožpak jste nepředpokládali, že mne naleznete v domě mého Otce, protože nastal čas, kdy se musím zabývat dílem mého Otce?“[13]
125:6.8 Každý užasl nad chlapcovým způsobem mluvy. Mlčky všichni odešli a nechali ho tam o samotě se svými rodiči. Po chvíli jinoch zmírnil rozpaky všech tří, když tiše řekl: „Půjdeme, moji rodiče, každý udělal to, co považoval za nejlepší. Náš nebeský Otec to tak všechno určil; vydejme se na cestu domů.“
125:6.9 Mlčky vyšli a dorazili na noc do Jericha. Pouze jednou se zastavili a to na hřebenu Olivové hory, kde jinoch zvedl nahoru svoji hůl a chvějící se od hlavy k patě od narůstající silné emoce řekl: „Ó, Jerusaleme, Jerusaleme a obyvatelé tvoji! Jakými otroky jste─podrobeni římskému jařmu a oběti svých vlastních tradic─ale já se vrátím, abych očistil tento chrám a vysvobodil můj národ z tohoto otroctví!“
125:6.10 Ježíš velmi málo mluvil během třech dnů na cestě do Nazaretu; a v jeho přítomnosti ani jeho rodiče toho příliš neřekli. Oba opravdu nedokázali pochopit chování svého prvorozeného syna, ale ve svých srdcích si uchovali jeho slova, ačkoliv nechápali plně jejich význam[14].
125:6.11 Po příchodu domů Ježíš pronesl ke svým rodičům krátkou řeč v níž je ujistil o své lásce a naznačil jim, že se nemusí bát, že by jim opět někdy způsobil bolestnou úzkost svým chováním. Tuto závažnou řeč uzavřel těmito slovy: „I když musím vykonat vůli mého nebeského Otce, budu také poslušný svému pozemskému otci. Budu čekat na svůj čas.“
125:6.12 Ačkoliv Ježíš, ve své mysli, mnohokráte odmítnul souhlasit s dobře míněnými, ale mylnými snahami svých rodičů určovat směr jeho myšlení, nebo vytvářet plány pro jeho práci na zemi, přesto ve všem, co nebylo v rozporu s jeho oddaností vykonávat vůli jeho Rajského Otce, se velkomyslně podřídil přáním svého pozemského otce a zvyklostem své rodiny v těle. Dokonce i tehdy, když nemohl souhlasit, udělal vše možné, aby se podřídil. Byl mistrem v přizpůsobování své oddanosti svému poslání ke svým rodinným povinnostem a společenské službě.
125:6.13 Josef byl zmaten, ale Marie, přemýšlejíc o těchto událostech, nabyla jistotu, že jeho vyřčená slova na Olivové hoře prorokují spasitelskou misi jejího syna jako osvoboditele Izraele. Dala se do práce s novou energií, aby formovala jeho myšlení v patriotickém a nacionalistickém duchu a angažovala pro to i svého bratra, Ježíšova oblíbeného strýce. Všechnu svoji sílu namířila matka Ježíše na přípravu svého prvorozeného syna k roli vůdce těch, kteří obnoví trůn Davida a navždy odvrhnou pohanské jařmo politického otroctví.
¶ Reference
- ↑ His Father's house: Iz 56:7; Mt 21:12-13; Mk 11:16-17; Lk 19:45-46; Jan 2:14-16; Jan 14:2-13.
- ↑ Gate Beautiful: Sk 3:2,10.
- ↑ Feast of dedication: 1 Mak 4:52-59.
- ↑ Feast of Purim: Est 9:17-32.
- ↑ Parents left without Jesus: Lk 2:43.
- ↑ Parents discover Jesus missing: Lk 2:44.
- ↑ Parents return and search him: Lk 2:45.
- ↑ Third day in the temple: Lk 2:46.
- ↑ Thought provoking questions: Lk 2:47.
- ↑ Sagacious understanding: Lk 2:47.
- ↑ Finding Jesus: Lk 2:46.
- ↑ Mary's scolding: Lk 2:48.
- ↑ Jesus' reply: Lk 2:49.
- ↑ Return to Galilee: Lk 2:50-51.