1 Ale stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní národové.
2 A pujdou lidé mnozí, ríkajíce: Podte, a vstupme na horu Hospodinovu, totiž do domu Boha Jákobova, a bude nás vyucovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. [1]
3 Ont bude souditi mezi národy mnohými, a trestati bude národy silné za dlouhé casy. I skují mece své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu mece, a nebudou se více uciti boji. [2]
4 Ale sedeti bude každý pod vinným kmenem svým, a pod fíkovím svým, a nebude žádného, kdo by prestrašil; nebo ústa Hospodina zástupu mluvila. [3] [4]
5 Všickni zajisté národové choditi budou jeden každý ve jménu boha svého, ale my choditi budeme ve jménu Hospodina Boha našeho na veky veku. [5]
6 V ten den, dí Hospodin, zberu zase kulhavou, a zahnanou shromáždím, i tu, kteréž jsem zle cinil.
7 I dám té kulhavé potomky, a pryc zahnané národ silný, a bude kralovati Hospodin nad nimi na hore Sion od tohoto casu až na veky.
8 A tak ty veže bravná, bašto dcery Sionské, až k tobe prijde, prijde, pravím, panování první, a království k dceri Jeruzalémské.
9 Procež nyní tak velice kricíš? Zdaliž není žádného krále v tobe? Zdali rádce tvuj zahynul, že te zachvátila bolest jako rodicku?
10 Pracujž ku porodu a úpej, dcero Sionská, jako rodicka; nebo již vyjdeš z mesta, a budeš bydliti na poli, a prijdeš až do Babylona. Tam vytržena budeš, tam te vykoupí Hospodin z ruky neprátel tvých.
11 Sbírajít se nyní sic proti tobe národové mnozí, ríkající: Necht jest poškvrnen Sion, a necht se podívají na to oci naše.
12 Však oni neznají myšlení Hospodinových, aniž rozumejí rade jeho, že je shromažduje jako snopy na humno.
13 Vstaniž a mlat, dcero Sionská; nebo rok tvuj uciním železný, a kopyta tvá uciním ocelivá. I zetreš národy mnohé, a posvetím Hospodinu jmení jejich, a zboží jejich Pánu vší zeme.