1 Táhnet zhoubce na tebe, ostríhejž pevnosti, vyhlídej na cestu, posiln bedr, dobre se silou opatr.
2 Nebot jest odjal Hospodin pýchu Jákobovu jako pýchu Izraelovu, proto že vyprázdnili je zhoubcové, a réví jejich pokazili.
3 Pavéza udatných jeho cervená, bojovníci cervcem odení, vozové jako pochodne horící jiskriti budou v den mustrunku jeho, a jedle hrozne trásti se budou.
4 Po ulicích jezditi budou vozové, a hrceti po ryncích; na pohledení budou jako pochodne, a jako blesk pronikati budou.
5 Sšikuje nejznamenitejší své, klesnou v šiku svém, pospíší ke zdem jeho, a skryše pripravována bude.
6 Brány pri rekách se otevrou, chrám se rozplyne.
7 A Hutsab zajata jsuc, zavedena bude, a devecky její poberou se, lkajíce jako holubice, a tepouce prsy své.
8 A ackoli jako rybník vod bylo Ninive od zacátku svého, však již sami utíkají. Stujte, stujte a však žádný se neohlédne.
9 Rozchvátejtež stríbro, rozchvácejte zlato a nescíslná zboží, a cožkoli nejvzácnejšího na všelikých klénotích drahých.
10 Prázdné a vyprázdnené, nýbrž docela zpuštené bude, a srdce se rozplyne, a tlucení kolen vespolek i bolest na všech bedrách bude, a tváre všech zcernají jako hrnec.
11 Kdež jest peleš lvu a to pastvište lvícat, kamž chodíval lev, lev i lvíce, a nebylo žádného, kdo by prestrašil.
12 Lev, kterýž hojne lovíval mladým svým, a dávíval lvicím svým, kterýž naplnoval loupeží jeskyne své, a peleše své tím, což nahonil?
13 Aj, já proti tobe, praví Hospodin zástupu, a popálím na prach vozy tvé, a lvícata tvá sžíre mec; i vypléním z zeme loupež tvou, a nebude slyšán více hlas poslu tvých. [1]