1 Slova Nehemiáše syna Chachaliášova. I stalo se mesíce Kislev léta dvadcátého, když jsem byl na hrade Susan,
2 Že prišel Chanani, jeden z bratrí mých, s nekterými muži z Judstva. Kterýchžto vzeptal jsem se na Židy, na ostatky pozustalé z zajetí a na Jeruzalém.
3 I rekli mi: Ostatkové ti, kteríž pozustali z zajetí tam v té krajine, jsou u velikém nátisku a v pohanení, nadto i zed Jeruzalémská rozborena jest, a brány jeho ohnem zkaženy.
4 Kterážto slova když jsem uslyšel, sedna plakal jsem a kvílil za nekolik dní, a postil jsem se, i modlil pred Bohem nebeským. [1]
5 A rekl jsem: Prosím, Hospodine Bože nebeský, silný, veliký a hrozný, ostríhající smlouvy a milosrdenství tem, jenž te milují, a ostríhají prikázaní tvých,
6 Budiž, prosím, ucho tvé naklonené, a oci tvé otevrené, abys slyšel modlitbu služebníka svého, kterouž já se modlím pred tebou nyní dnem i nocí za syny Izraelské, služebníky tvé, a vyznávám hríchy synu Izraelských, jimiž jsme hrešili proti tobe. Já také i dum otce mého hrešili jsme.
7 Zproneverili jsme se tobe, a neostríhali jsme prikázaní a ustanovení a soudu, kteréž jsi vydal skrze Mojžíše služebníka svého.
8 Budiž pametliv, prosím, na slovo, kteréž jsi prikázal Mojžíšovi služebníku svému, rka: Vy prestoupíte, já pak rozptýlím vás mezi národy.
9 Ale když se obrátíte ke mne, a budete ostríhati prikázaní mých, a plniti je, by pak nekterí z vás až na kraj sveta zahnáni byli, i odtud shromáždím je, a privedu je zase na místo, kteréž jsem vyvolil, aby tam prebývalo jméno mé. [2]
10 Však tito jsou služebníci tvoji a lid tvuj, kteréž jsi vykoupil mocí svou prevelikou, a rukou svou presilnou. [3]
11 Prosím, ó Hospodine, necht jest naklonené ucho tvé k modlitbe služebníka tvého, a k modlitbe služebníku tvých, kteríž žádají báti se jména tvého, a dej štastný prospech, prosím, služebníku svému dnes, naklone k nemu lítostí cloveka toho. Já pak byl jsem šenkérem královským.