1 I stalo se, když uslyšel Sanballat, že stavíme zed, rozpálil se hnevem, a rozzlobiv se velmi, posmíval se Židum.
2 Nebo mluvil pred bratrími svými a pred vojskem Samarským, rka: Co ti bídní Židé berou pred sebe? Tak-liž mají býti zanecháni? Což budou obetovati? Za jeden-liž den to dodelati mají? Také-liž i kamení z hromad rumu krísiti budou, kteréž spáleno jest?
3 Tobiáš pak Ammonitský podlé neho rekl: Nechat stavejí, však liška pribehna, prorazí zed jejich kamennou.
4 Slyš, ó Bože náš, že jsme v pohrdání, a obrat pohanení jejich na hlavu jejich, a dej je v loupež v zemi, do níž by zajati byli. [1]
5 A neprikrývej nepravosti jejich, a hrích jejich od tvári tvé at není shlazen, proto že jsou te popouzeli v stavitelích.
6 A tak staveli jsme tu zed, a spojili všecku až do polu, a mel lid srdce k tomu dílu.
7 Což když uslyšel Sanballat, a Tobiáš a Arabští, Ammonitští i Azotští, že by na dýl pribývalo zdi Jeruzalémské, a že se již byly pocaly mezery zavírati, rozpálili se hnevem velice.
8 Protož spuntovali se všickni spolecne, aby táhli k boji proti Jeruzalému a aby jemu prekážku ucinili.
9 (My pak modlili jsem se Bohu svému, a postavili jsme stráž proti nim ve dne i v noci, bojíce se jich.
10 Nebo rekli Judští: Zemdlelat jest síla nosicu, a rumu ješte mnoho jest, neodolalit bychom jim, stavejíce zed.)
11 Anobrž i rekli neprátelé naši: Nezvedít, ani spatrí, až vpadneme mezi ne, a pomordujeme je, aneb zastavíme to dílo.
12 Když pak prišli Židé, kteríž s nimi bydlili, a pravili nám na desetkrát: Mejte pozor na všecka místa, kudyž se chodí k nám:
13 Tedy postavil jsem na dolních místech za zdí, i na místech príkrých, a osadil jsem lidem po celedech s meci, s kopími a lucišti jejich.
14 A když jsem to spatril, vstana, rekl jsem k prednejším a knížatum i k jinému lidu: Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného pamatujte, a bojujte za bratrí své, za syny své a dcery své, za manželky své a domy své.
15 I stalo se, když uslyšeli neprátelé naši, že jest nám to oznámeno, tožt Buh rozptýlil radu jejich, a my navrátili jsme se všickni ke zdem, každý k dílu svému.
16 Ale však od toho dne polovice služebníku mých delali, a polovice jich držela kopí, pavézy a lucište, a pancíre, a knížata stála za vší celedí Judskou.
17 Ti také, kteríž delali na zdi, i nosici bremen, i nakladaci, každý jednou rukou delal, a v druhé držel bran.
18 Z tech pak, kteríž staveli, mel jeden každý mec svuj pripásaný na bedrách svých, a tak staveli, a trubac stál podlé mne.
19 Nebo jsem rekl k prednejším a knížatum i k jinému lidu: Dílo veliké a široké jest, a my poruznu jsme na zdi, podál jeden od druhého.
20 Na kterém byste koli míste uslyšeli hlas trouby, tu se shromaždte k nám. Buh náš bude bojovati za nás.
21 A tak my delali jsme dílo, a polovice jich držela kopí od svitání až do soumraku.
22 Tehdáž také rekl jsem lidu: Každý s služebníkem svým nocuj u prostred Jeruzaléma, at je máme k stráži v noci, a ve dne k dílu.
23 Procež i já, i bratrí moji, i služebníci moji, i strážní, kteríž chodí za mnou, nebudeme svláceti odevu svého. Žádný ho nesloží, lec u vody.