1 Byl pak pokrik veliký lidu i žen jejich na bratrí jich Židy.
2 Nebo nekterí pravili: Synu a dcer máme tak mnoho, že za ne obilé jednáme, abychom jísti a živi býti mohli.
3 Jiní opet pravili: Pole svá i vinice své, a domy své zzastavovati musíme, abychom obilé jednati mohli v hladu tomto.
4 Jiní ješte pravili: Musíme vypujciti penez, abychom dali plat králi, na svá pole i vinice své,
5 Ješto aj, jakož telo bratrí našich, tak tela naše, jakož synové jejich, tak i synové naši. A však my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu, a nekteré již ze dcer našich podrobeny jsou, a nemužeme s nic býti, ponevadž pole naše a vinice naše drží jiní.
6 Protož rozhneval jsem se velmi, když jsem slyšel krik jejich a slova taková.
7 I uložil jsem v srdci svém, abych domlouval prednejším a knížatum, rka jim: Vy jste ti, jenž obtežujete jeden každý bratra svého. I svolal jsem proti nim shromáždení veliké.
8 A rekl jsem jim: My vyplacujeme bratrí své Židy, kteríž prodáni byli pohanum, podlé možnosti naší. Což vy zase prodávati máte bratrí vaše, anobrž což je sobe prodávati budete? Kterížto umlkli a nenalezli odpovedi.
9 Rekl jsem dále: Není to dobre, což deláte. Zdali v bázni Boha našeho nemáte choditi radeji než v pohanení pohanu, neprátel našich?
10 I já také s bratrími svými a s služebníky svými mohl bych bráti od nich peníze aneb obilé, a však odpustme jim medle ten dluh.
11 Navratte jim, prosím, ješte dnes pole jejich, vinice jejich, zahrady olivové jejich i domy jejich, i ten stý díl penez, obilé, vína i oleje, kterýž od nich bérete.
12 Odpovedeli: Navrátíme, aniž ceho od nich vyhledávati budeme; tak uciníme, jakž ty pravíš. Tedy svolav kneží, zavázal jsem je prísahou, aby tak ucinili.
13 Vytrásl jsem také podolek svuj, a rekl jsem: Tak vytres Buh každého muže, kdož by nenaplnil slova tohoto, z domu jeho, z úsilí jeho, a tak bud vytresený a prázdný. I reklo všecko shromáždení: Amen, a chválili Hospodina. I ucinil lid tak.
14 Anobrž také ode dne, v nemž jsem postaven, abych byl vývodou jejich v zemi Judské, od léta dvadcátého až do léta tridcátého druhého Artaxerxa krále, za dvanácte let, ani já ani bratrí moji pokrmu knížecího jsme nejedli,
15 Ješto vývodové prvnejší, kteríž byli prede mnou, obtežovali lid, berouce od nich chléb a víno mimo ctyridceti lotu stríbra. Nadto i služebníci jejich ssužovali lid, cehož jsem já necinil, boje se Boha.
16 Alebrž také i pri opravování zdi pracoval jsem, aniž jsme skupovali rolí, ano i všickni služebníci moji byli tu shromáždeni k dílu.
17 Presto Židé a knížat pul druhého sta osob, a kteríž pricházeli k nám z národu okolních, jídali u stolu mého.
18 Procež strojívalo se toho na každý den jeden vul, šest ovec výborných, též i ptáci byli mi strojeni, a v jednom z desíti dnu všelijakého vína dávalo se dosti. Však s tím se vším pokrmu knížecího nežádal jsem, nebo težká poroba vzložena byla na lid ten.
19 Budiž pametliv na mne, Bože muj, k dobrému, což jsem pak koli cinil pri lidu tomto.