1 Syn moudrý prijímá cvicení otcovo, ale posmevac neposlouchá domlouvání.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše prevrácených nátisky.
3 Kdo ostríhá úst svých, ostríhá duše své; kdo rozdírá rty své, setrení na nej prijde.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
6 Spravedlnost ostríhá príme chodícího po ceste, bezbožnost pak vyvrací hríšníka.
7 Nekdo bohatým se delaje, nemá nic: zase nekdo delaje se chudým, má však statku mnoho. [1]
8 Výplata života cloveku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
9 Svetlo spravedlivých rozsvetluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
10 Samou toliko pýchou pusobí clovek svár, ale pri tech, jenž užívají rady, jest moudrost.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažduje rukou, privetší ho.
12 Ocekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splnená jest strom života.
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobe škodí; ale kdož se bojí prikázaní, odplaceno mu bude.
14 Naucení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlum smrti.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak prevrácených jest tvrdá. [2]
16 Každý dumyslný delá umele, ale blázen rozprostírá bláznovství.
17 Posel bezbožný upadá v neštestí, jednatel pak verný jest lékarství.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázne; ale kdož ostríhá naucení, zveleben bude.
19 Žádost naplnená sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznum odstoupiti od zlého.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setrín bude.
21 Hríšníky stihá neštestí, ale spravedlivým odplatí Buh dobrým.
22 Dobrý zanechává dedictví vnukum, ale zboží hríšného zachováno bývá spravedlivému.
23 Hojnost jest pokrmu na rolí chudých, nekdo pak hyne skrze nerozšafnost.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za casu jej tresce.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, bricho pak bezbožných nedostatek trpí.