1 Jako sníh v léte, a jako déšt ve žni, tak nepripadá na blázna cest.
2 Jako vrabec prenáší se, a vlaštovice létá, tak zlorecení bez príciny nedojde.
3 Bic na kone, uzda na osla, a kyj na hrbet blázna.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
5 Odpovez bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož sveruje poselství bláznu.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak rec v ústech bláznu.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest prísloví v ústech bláznu.
10 Veliký pán stvoril všecko, a dává odplatu bláznu, i odmenu prestupníkum.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opetuje bláznovství své.
12 Spatril-li bys cloveka, an jest moudrý sám u sebe, nadeje o bláznu lepší jest než o takovém.
13 Ríká lenoch: Lev lítý jest na ceste, lev jest v ulici.
14 Dvére se obracejí na stežejích svých, a lenoch na luži svém.
15 Schovává lenivý ruku svou za nadra; težko mu vztáhnouti ji k ústum svým.
16 Moudrejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hnevá se ne v své pri.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a ríká: Zdaž jsem nežertoval?
20 Když není drev, hasne ohen; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak clovek svárlivý k roznícení svady.
22 Slova utrhace jako ubitých, ale však sstupují do vnitrností života.
23 Stríbrná truska roztažená po strepe jsou rtové protivní a srdce zlé.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitrnosti své skládá lest.
25 Když se ochotný ukáže recí svou, never mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
26 Prikrývána bývá nenávist chytre, ale zlost její zjevena bývá v shromáždení.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na nej se obrací.
28 Clovek jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými zpusobuje pád.