1 Nechlub se dnem zítrejším, nebo nevíš, cot ten den prinese.
2 Nechat te chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.
3 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hnev blázna težší jest nad to obé.
4 Ukrutnáte vec hnev a prudká prchlivost, ale kdo ostojí pred závistí? [1]
5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
6 Bezpecnejší rány od prítele, než lahodná líbání nenávidícího.
7 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lacné každá horkost sladká.
8 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.
9 Mast a kadení obveseluje srdce; tak sladkost prítele víc než rada vlastní.
10 Prítele svého a prítele otce svého neopouštej, a do domu bratra svého nechod v cas bídy své; lepšít jest soused blízký, než bratr daleký. [2]
11 Bud moudrý, synu muj, a obvesel srdce mé, at mám co odpovedíti tomu, kdož mi utrhá.
12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí predce jdouce, težkosti docházejí.
13 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.
14 Tomu, kdož dobrorecí príteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlorecení pocteno bude.
15 Kapání ustavicné v cas prívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobe;
16 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voneti bude.
17 Železo železem se ostrí; tak muž zostruje tvár prítele svého.
18 Kdo ostríhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostríhá pána svého, pocten bude.
19 Jakož u vode tvár proti tvári se ukazuje, tak srdce cloveka cloveku.
20 Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oci cloveka nasytiti se nemohou.
21 Teglík stríbra a pec zlata zkušuje, tak cloveka povest chvály jeho.
22 Bys blázna i v stupe mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od neho bláznovství jeho.
23 Pilne prihlídej k dobytku svému, pecuj o stáda svá.
24 Nebo ne na veky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.
25 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž at se shromažduje seno s hor.
26 Beránkové budou k odevu tvému, a záplata pole kozelci.
27 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti devek tvých.