1 Moudrost vystavela dum svuj, vytesavši sloupu svých sedm.
2 Zbila dobytek svuj, smísila víno své, stul také svuj pripravila.
3 A poslavši devecky své, volá na vrchu nejvyšších míst v meste:
4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým ríká:
5 Podte, jezte chléb muj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
6 Opustte hloupost a živi budte, a chodte cestou rozumnosti.
7 Kdo tresce posmevace, dochází hanby, a kdo primlouvá bezbožnému, pohanení.
8 Nedomlouvej posmevaci, aby te nevzal v nenávist; primlouvej moudrému, a bude te milovati.
9 Ucin to moudrému, a bude moudrejší; pouc spravedlivého, a bude umelejší.
10 Pocátek moudrosti jest bázen Hospodinova, a umení svatých rozumnost. [1]
11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a pridánot bude let života.
12 Budeš-li moudrý, sobe moudrý budeš; pakli posmevac, sám vytrpíš.
13 Žena bláznivá štebetná, nesmyslná, a nic neumí.
14 A sedí u dverí domu svého na stolici, na místech vysokých v meste,
15 Aby volala jdoucích cestou, kteríž prímo jdou stezkami svými, rkuci:
16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému ríká:
17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnejší.
18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobe ti, kterýchž pozvala.