1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 U bran, kudy se chodí do mesta, a kudy se chodí dvermi, volá, rkuci:
4 Na vást, ó muži, volám, a hlas muj jest k synum lidským.
5 Poucte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumejte srdcem.
6 Poslouchejtež, nebo znamenité veci mluviti budu, a otevrení rtu mých pouhou pravdu.
7 Jiste žet pravdu zvestují ústa má, a ohavností jest rtum mým bezbožnost.
8 Spravedlivé jsou všecky reci úst mých, není v nich nic krivého ani prevráceného.
9 Všecky pravé jsou rozumejícímu, a prímé tem, kteríž nalézají umení.
10 Prijmetež cvicení mé radeji než stríbro, a umení radeji než zlato nejvýbornejší.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli veci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umení pravé prozretelnosti prítomné mám.
13 Bázen Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst prevrácených nenávidím.
14 Má jest rada i štastný prospech, ját jsem rozumnost, a má jest síla.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují veci spravedlivé.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 Já milující mne miluji, a kteríž mne pilne hledají, nalézají mne.
18 Bohatství a sláva pri mne jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek muj než stríbro výborné.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostredkem stezek soudu,
21 Abych tem, kteríž mne milují, pridedila zboží vecné, a poklady jejich naplnila.
22 Hospodin mel mne pri pocátku cesty své, pred skutky svými, prede všemi casy.
23 Pred veky ustanovena jsem, pred pocátkem, prvé než byla zeme.
24 Když ješte nebylo propasti, zplozena jsem, když ješte nebylo studnic oplývajících vodami.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 Ješte byl neucinil zeme a rovin, ani zacátku prachu okršlku zemského.
27 Když pripravoval nebesa, byla jsem tu, když vymeroval okrouhlost nad propastí;
28 Když upevnoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29 Když ukládal mori cíl jeho, a vodám, aby neprestupovaly rozkázaní jeho, když vymeroval základy zeme:
30 Tehdáž byla jsem od neho pestována, a byla jsem jeho potešení na každý den, anobrž hrám pred ním každého casu;
31 Hrám i na okršlku zeme jeho, a rozkoše mé s syny lidskými. [1]
32 A tak tedy, synové, poslechnete mne, nebo blahoslavení jsou ostríhající cest mých.
33 Poslouchejte cvicení, a nabudte rozumu, a nerozpakujte se.
34 Blahoslavený clovek, kterýž mne slýchá, bde u dverí mých na každý den, šetre verejí dverí mých.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36 Ale kdož hreší proti mne, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteríž mne nenávidí, milují smrt. [2]