1 Prednímu z kantoru, žalm Daviduv. [1] [2]
2 Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvestuje.
3 Den po dni vynáší rec, a noc po noci ukazuje umení.
4 Nenít reci ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.
5 Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do koncin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.
6 Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou bežeti maje. [3]
7 Od koncin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do koncin jejich, a niceho není, což by se ukryti mohlo pred horkostí jeho.
8 Zákon Hospodinuv jest dokonalý, ocerstvující duši, Hospodinovo svedectví pravé, moudrost dávající neumelým.
9 Rozkazové Hospodinovi prímí, obveselující srdce, prikázaní Hospodinovo cisté, osvecující oci. [5]
10 Bázen Hospodinova cistá, zustávající na veky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.
11 Mnohem žádostivejší jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástu.
12 Služebník tvuj zajisté jimi osvecován bývá, a kdož jich ostríhá, užitek hojný má. [4]
13 Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných ocist mne.
14 I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyt dokonalý budu, a ocištený od prestoupení velikého.
15 Ó at jsou slova úst mých tobe príjemná, i premyšlování srdce mého pred tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli muj.