1 Daviduv. Hospodin svetlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?
2 Útok ucinivše na mne zlostníci, k sežrání tela mého, protivníci moji a neprátelé moji, sami se potkli a padli.
3 Protož byt i stany své proti mne rozbili, nebude se lekati srdce mé; byt se pozdvihla proti mne i válka, na tot se já spouštím. [1]
4 Jedné veci žádal jsem od Hospodina, tét vždy hledati budu: Abych prebýval v dome Hospodinove po všecky dny života svého,a spatroval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chráme jeho.
5 Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.
6 A tak vyvýšena bude hlava má nad neprátely mými, kteríž mne obklícili; i budu obetovati v stánku jeho obeti plésání, prozpevovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.
7 Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne.
8 O tobe premýšlí srdce mé, že velíš, rka: Hledejte tvári mé, a protož tvári tvé, Hospodine, hledati budu.
9 Neskrývejž tvári své prede mnou, aniž zamítej v hneve služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštej mne, aniž se mne zhoštuj, Bože spasení mého. [2]
10 Ackoli otec muj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobe privine.
11 Vyuc mne, Hospodine, ceste své, a ved mne po stezce prímé pro ty, jenž mne strehou.
12 Nevydávejž mne líbosti protivníku mých, nebot by ostáli proti mne svedkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností.
13 Bycht neveril, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál.
14 Ocekávejž na Hospodina, posiln se, a ont posilní srdce tvého; protož ocekávej na Hospodina. [3]