1 Daviduv. K tobet, Hospodine, volám, skálo má, neodmlcujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný ucinen tem, kteríž sstupují do hrobu.
2 Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobe volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé.
3 Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s temi, kteríž páší nepravost, kteríž mluvívají pokoj s bližními svými, ale prevrácenost jest v srdcích jejich. [1]
4 Dejž jim podlé skutku jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplat jim zaslouženou mzdu jejich.
5 Nebo nechtí mysli priložiti k skutkum Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdelávati.
6 Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých.
7 Hospodin jest síla má a štít muj, v nemt jest složilo nadeji srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písnickou svou oslavovati jej budu.
8 Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest. [2]
9 Spas lid svuj, Hospodine, a požehnej dedictví svému, a pas je, i vyvyš je až na veky.