1 Prednímu zpeváku, žalm Daviduv.
2 V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na veky, pro spravedlnost svou vysvobod mne.
3 Naklon ke mne ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
4 Nebo skála má a hrad muj ty jsi, protož pro jméno své ved i doved mne.
5 Vyved mne z leci, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi. [1]
6 V ruce tvé poroucím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a verný.
7 Nenávidím tech, kteríž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu nadeji skládám.
8 Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezrel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
9 Aniž jsi mne zavrel v ruce neprítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
10 Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvár má, duše má, i život muj.
11 Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpení, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
12 U všech neprátel svých jsem v pohanení, a nejvíce u sousedu, známým pak svým jsem strašidlem; kteríž mne vídají vne, utíkají prede mnou.
13 Vyšel jsem z pameti tak, jako mrtvý, ucinen jsem jako nádoba rozražená.
14 Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mne spolu puntují, lstive premýšlejíce, jak by odjali duši mou.
15 Ale já v tobe nadeji skládám, Hospodine; rekl jsem: Buh muj jsi ty.
16 V rukou tvých jsou casové moji, vytrhni mne z ruky neprátel mých a tech, kteríž mne stihají.
17 Osvet tvár svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
18 Hospodine, at nejsem zahanben, nebo jsem te vzýval; nechat jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
19 Onemejte rtové lživí, kteríž mluví proti spravedlivému tvrde, pyšne a s potupou.
20 Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil tem, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi ciníval doufajícím v tebe pred syny lidskými.
21 Ty je skrýváš v skrýši oblíceje svého pred vysokomyslností cloveka, skrýváš je jako v stanu pred jazyky svárlivými.
22 Požehnaný bud Hospodin, nebo prokázal ke mne divné milosrdenství své jako v meste ohraženém.
23 Já zajisté když jsem pospíchal, rekl jsem: Zavržent jsem od ocí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobe volal.
24 Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, nebot ostríhá verících Hospodin, a též odplací vrchovate tomu, kdož pýchu provodí.
25 Zmužile sobe cinte, (a posilní Buh srdce vašeho), všickni, kteríž nadeji máte v Hospodinu.